O mně

V první a druhé třídě základní školy jsem nikoliv z donucení, ale také ne z vlastního zájmu navštěvoval hodiny houslí a kytary v místní hudební škole. Nenaučil jsem se vůbec nic a několik let mě hudba naprosto míjela. Protože jsem ovšem sdílel pokoj se starším bratrem, někdy ve dvanácti nebo třinácti letech jsem začal vnímat muziku, kterou si pouštěl na kotoučovém magnetofonu. Jednalo se o písničky Beatles, Simona a Garfunkela, Donovana, Beach Boys, Bee Gees a několik nahrávek americké country music. To mě zaujalo. Vedle toho mě začal fascinovat (a to nepřeháním) zvuk kytary ve všech jejích podobách. Po předchozím fiasku spojeném s tímto nástrojem mi rok nebo dva trvalo, než jsem se odhodlal v této věci rodiče o pomoc požádat. Se starou překližkovou kytarou s kovovými strunami se mi dostalo prvních instrukcí, které mi nádavkem poskytl původní majitel nástroje – mámin kolega ze zaměstnání. S klasickou kytarou a hlavně se starou (tzn. předklasickou) hudbou mě seznámil můj druhý příležitostný učitel, kterým byl bratrův spolužák ze střední školy. Během studia na výtvarně zaměřeném pražském Gymnáziu Na Pražačce jsem dva roky pravidelně docházel na soukromé lekce k profesionálnímu kytaristovi a pedagogovi Karlu Raymanovi. Po maturitě v roce 1977 jsem absolvoval roční kurz Jazykové školy v Praze. To mi vyneslo státnici z angličtiny a první uniknutí základní vojenské službě. Během tohoto roku jsem začal docházet do hudební školy na Petynce k Stanislavu Juřicovi, který ve mně podpořil zájem o loutnovou hudbu. V roce 1978 jsem byl přijat na pardubickou konzervatoř, kde byl mým učitelem opět Stanislav Juřica. Absolvoval jsem v roce 1983. Již coby učitel kytary na ZUŠ jsem v letech 1988 až 1993 působil jako tlumočník J. W. Duarta a Gordona Crosskeyho na Mezinárodním kytarovém festivalu v Mikulově. V letech 1995 a 1997 jsem se zúčastnil za přispění Britské rady kytarových kurzů v Penzance (Anglie) a Oatridge (Skotsko).

Už v době konzervatorních studií jsem se začal pokoušet o drobné kytarové kompozice a variační úpravy lidových témat. Vedle hudby pro renesanční a barokní loutnu a vlastně celé té oblasti, pro kterou mají v angličtině termín „early music“, mě vždycky lákala lidová hudba Britských ostrovů. Dlouhou dobu mi ovšem trvalo, než jsem přemohl ostych pramenící z vědomí toho, že jsem ze střední Evropy a Británii znám jen z knížek. K překonání této bariéry a k odvaze pustit se do práce na „keltských tématech“ přispělo to, že jsem si během několika pokusů o úpravu uvědomil, jak je pro mě, jako pro Pražáka (a to je táta rodák z Brna/sic!/) obtížné vyrovnat se s rytmickou a harmonickou exotičností určitých partií nádherné moravské lidové hudby.

Po roce 1990 jsem nahrál řadu autorských alb, na nichž jsou vedle kytary sólové či v duu uplatněna i další nástrojová seskupení. První nahrávce – albu Keltská kytara z roku 1990 – byla udělena cena Českého hudebního fondu a v roce 1997 v Kanadě získalo zlatou desku.

Vystupoval jsem a nahrával s vlastním kytarovým duem Keltská kytara, v duu s herečkou a šansoniérkou Hanou Frejkovou a také se zpěvačkou a harfenicí Kateřinou Doležalovou. V současné době se věnuji hlavně autorské a dramaturgické práci pro soubor Michal Hromek Consort.

Na nahrávkách, v televizních vystoupeních a koncertně jsem spolupracoval např. s Geraldem Garciou, Tomem Daunem, Jean-Jacques Fdidou, Martinem Myslivečkem, Jaroslavem Šindlerem či Jiřím Pavlicou. Docela rád vzpomínám na ještě předsametové několikaleté doprovázení Zuzany Talpové, Stanislava Oubrama a Marka Vašuta v písničkách Vlada Vysockého. Koncertoval jsem v řadě evropských zemí, ale také např. v Alžírsku a Kostarice. Vedle své skladatelské, koncertní, publikační a občasné publicistické činnosti působím také jako pedagog.