Reviews

 

All Music Guide

With Consort Music, the Michal Hromek Consort delivered a short (40 minutes) but beautiful album of instrumental music, bursting with strong musicianship and perfect taste in arrangements. This quartet led by Czech guitarist Hromek also includes Jakub Klár on flutes, René Vácha on violin, and Daniel Mikolásek on percussion (plus a few notes of harpsichord and piano on two tracks). The soft introductory “Intrada” presents the musicians, so to speak. “Two pieces from Merry England” then follow; they are actually two songs by Jethro Tull . “Wondering Aloud” gets the beautiful treatment this kind of instrumentation allows, but “Acres Wild,” a more up-tempo number and a questionable choice, feels a little empty. “Arabesque” is tinted with Arabic inflections, while the next two pieces were inspired by South American music. Then comes the four-part suite “Consort Music,” which is closer to classical music for guitar than to folk. Two traditional songs from Ireland conclude the program. The Michal Hromek Consort blends the folk roots of Fairport Convention and mid-’70s Jethro Tull with medieval phrasing and some exotic flavors to create delicate musical gems. No piece goes over five minutes; each one is a simple statement on its own — pleasing, refreshing, and showing great playing. Consort Music is not a showcase for virtuosity, but for musicality perceived as a virtue. Strongly recommended to fans of Jethro Tull, traditional folk, and medieval-like music. ~ François Couture, All Music Guide

François Couture

^ Back to contents

American Record Guide

by David W. Moore

Having a son who has become a folk fiddler has done wonders for my appreciation of ethnic music, so I happily grabbed this opportunity to improve my acquaintance with the music of famed Irish harper Turlough O’Carolan (1670-1738) as filtered through the consciousness of Michal Hromek. The results are highly attractive. Each tune is scored for different forces, which come and go with different phrases. There is something casual about all of this: Hromek doesn’t try to make his own thought felt, except in presenting O’Carolan’s tunes in a variety of settings. Things do not build, they just exist.

There are 14 tracks, and some include more than one tune. There isn’t a harp to be heard, though Hromek’s guitar makes a good imitation. O’Carolan’s tunes were published only in one-stave versions more suitable for the violin than the harp, and we have no idea what Irish harp playing was like in the early 1700s. These arrangements are tasteful: the decorations are a cross between baroque improvisation and country fiddle, there is just enough drumming to keep you awake, there are recorders, oboes, even an English horn and a krummhorn on occasion. There are even contributions by harpsichord and organ, though the effect is never overfly baroque like a basso continuo.

Classical music-lovers will not be put off by this sound, but I think folk musicians may like it, too. Two of the members of the consort are also members of the Czech Philharmonic, so their chops are not in question. I’m glad to have this unusual disc.

COPYRIGHT 2002 Record Guide Productions

COPYRIGHT 2002 Gale Group

David W. Moore

American Record Guide, Sept-Oct, 2002

^ Back to contents

La preuve par quatre]

Concert de musique celte du quator tchéque

Michal Hromek Consort

La musique médiévale irlandaise, exécutée par un quator tchéque, a eu les honneurs de la cimaise au Musée des beax-arts d´Alger. Jeudi, entre chien et loup, la salle du mobilier vénitien du XVIIIc, s´est transformée en salle de spectacle.

Le quatuor venu de la République Tchéquie a procédé a un savoureux métissage. Sur fond de mélodies instrumentales vieilles de trois siécles, Michal Hromek, le chef de groupe, a greffé ses propres compositions originales faites d´intonations folkloriques, de jazz et de rock. René Vacha (violon), Petr Chlouba (percussion), Jakub Klár (flute) et Michal Hromek (guitare) ont interprété une succession de morceaux devant un fort nombreux auditoire, les derniers arrivés n´ont pu trouver de place assise et c´est debout qu´ils ont assisté au spectacle. Si la salle, par sa vocation de redonner vie aux choses des temps anciens, était bien indiqée à ce gengre d´oeuvres, l´assistance aurait certainement préféré de meilleures conditions d´écoute. Ni l´après-midi glacial du week-end nil´humidité des lieux n´ont empêche les Algérois d’affluer au Hamma.

Un va-et-vient qui n’a pas été sans provoquer quelques dissonances inutiles et désagréables. Une heure et demie durant, et à l’évidence peu habitué à ce type musical, le public s’est laissé cependant aller au plaisir de la découverte. A l’origine de cette musique, un barde itinérant, l’Irlandais Trulough O’Carolan (1670 – 1738) dont les mélodies s’étaient transmises à travers la corporation des harpistes. Le quatuor Michal Hromek Consort a donc joué ses mélodies de base, des morceaux de très courte durée, adaptées aux temps modernes. Car, estime le compositeur, la tradition de le harpe s’est conservée grâce au violon et à la flûte et non pas par l’entremise de la harpe. Michal Hromek a trouvé là la matrice dans la quelle a germé sa création pour -imaginer les introductions, les interludes, et les contreparties, et inverter la musique dans ifférents styles que j’apprécie et même de les combiner-. Hier, c’était au tour de l’église d’Hydra de prêter ses voûtes à la musique classique des Celtes. A Alger, O’Carolan et le quator tchèque ont eu, l’instant d’un concert, la bénédiction de l’église.

Samir Benmalek

Le Matin, 7.12.2003

^ Back to contents

Concert de musique Tcheque

Le public à la découverte de la mélodies folkloriques

Le groupe tchèque Michal Hromek Consort a donné jeudi un concert de musique intitulé “Nos ancêstres les Celtes” au musée national des Beaux Arts.

Ce concert, placé sous le haut patronage du ministère de la Communication et de la Culture, a été organisé par l’ambasade de la République tchèque, dans le cadre des échanges cutlurels entre l’Algérie et la Tchéquie.

Le public algérien, nombreux a cette manifestation, a eu à découvrir et à apprécier l’interprétation par cet ensemble d’adaptations instrumentales et modulations de mélodies folkloriques d’Irlande, de Grande-Bretagne et de Moravie.

En effet, le group, un quator composé u guitariste-compositerur de l’ensemble, Michal Hromek, d’un violoniste, membre de l’orchestre Philharmonique Tchéque, d’un percussioniste et d’un flûtiste à interprète avec virtuosité et grande maîtrise, les morceaux et pièces instrumentales du harpiste irlandais du 18e Turlough O’Carolan (1670 – 1738). Ces mélodies séculaires, exécutées jadis, sur une harpe, avec des successions des tons et demi-tons de la gamme, notamment avec un accord diatonique s’élargissant jusqu’àquatre octaves, reflètent l’influence du patrimoine musical irlandais.

L’aspect inachevé, fragmentaire et polysémique de ces pièces ont permis aux musiciens, tel Hromek de les réécrire, recréer, remodeler, remoduler et compléter, en les arc-boulant sur des styles différenciés.

Ainsi, grâce aux doigts talentueux et inventifs d’un imaginatif Hromek, la guitare se métamorphose et joue superbement des morceaux originellement écrits pour la harpe, en s y substituant comme par enchantement.

“Dans la partie guitare (…) qui remplace en quelque sorte la harpe irlandaise, on peut trouver des éléments la rappelant (…) mais j’applique, dira ce musicien, le style que préfère comme compositeur et instrumentaliste bien plus que des tendances à une interprétation authentique”.

En autre, le groupe a également interprété, avec brio, ses propres compositions où se juxtaposent, en se confondant, les éléments de la musique médiévale et préclassique, en contrepoint de rythmes et d’intonations de jazz et de rock.

Horizons – 7. 12. 2003

^ Back to contents

Ambassade Tchèque

Concerts et expositions

Dans le cadre de ses acitivités l’ambassade de la République tchèque organise deux concerts et une exposition de peinture au cours de ce mois. Deux concerts de musique intitulés “Nos ancêtres les Celtes…” du groupe Michal Hromek Consort se dérouleront dans la capitale. Le premier concert, une bréve présentation du groupe de Michal Hromek et de son interprétation aura lieu cet après-midi à 17 h 30 au Musée des Beaux-Arts d’Alger. Le second concert, qui se déroulera samedi prochain à 18 h 30 à l’eglise d’Hydra, est un texte de Michal Hromek, chef du groupe ou il explique son intêrêt pour les mélodies instrumentales de Turlogh O’Carolan et ou il donne sa vision sur la musique qu’il fait. Le répertoire de Michal Hromek Consort est un condensé d’adaptations instrumentales et de variations de mélodies folkloriques d’Irlande, de Grande-Bretagne et de Moravie parmi lesquelles des thèmes par Turlogh O’Carolan (1670-1738). A la fois compositeur, arrangeur et gutariste, Michal Hromek est accompagné à la flûte, au sifflet et à la flûte à bec par Jakub Klàr et à la percussion par Petr Chlouba et à l’alto et au violon par René Vàcha. L’ensemble joue ses propres compositions originales ou figurent les éléments de la musique médievale et préclassique mais aussi les intonations du style folklorique, de jazz et de rock. La plupart ds platesformes du programme de ses concerts dérivent des CD enregistrés de Michal Hromek Consort sortis jusqu’ici, Celtic Guitar récompensé par un disque d’or au Canada en 1997, Beyond the lion & unicorn, Folk-Baroque and other rays.

El Watan, 4.12.2003

^ Back to contents

Facsimile

Le Matin (Alger), 2.12.2003 L’Authentique, 5.,6..12.2003 La Liberté
Samir Benmalek R.C.
Musique et peinture au programme Mélodies folkloriques La musique celtique à l’honneur
La République tchèque par sa culture à Alger Concert de musique tchèque a l’eglise d’Hydra Concert du groupe tchèque Michal Hromek Consort au Musée des Beaux-Arts
44K 65K 48K

^ Back to contents

Success tolls for Michal Hromek

Try to guess the top two international best-selling contemporary Czech musicians and the names of singer supremo Karel Gott and maybe genre breaking violinist Iva Bittová or electronic trance act Ecstasy of St. Theresa could come to mind. While you’d be right on one count – Gott is the Czech Republic’s reigning international superstar – chances are you’ll not have heard of the number two: classical guitarist and composer Michal Hromek.

Hromek’s 1990 debut album, Celtic Guitar, released by the domestic record label Bonton, was picked up by a Canadian record distributor, Holborne, which specializes in new-age titles. Between 1994 and 1997, around 70,000 copies of Celtic Guitar were sold across Canada, according to Aaron Kirtz, deputy director of Sony Music/Bonton. The next best-selling contemporary act released by a Czech label lost out to Hromek by tens of thousands of copies.

Speaking on the eve of the Feb. 22 release of his fifth album with Bonton – a poignant collection of 14 instrumental tracks, collectively titled Five Bells Hromek downplays the significance of his international accomplishment.

“It seems to me to be a little joke,” he says. “While I am grateful for [the album’s success], there are so many Celtic or acoustic music CDs out there that it is almost impossible for any critic or for any normal person to perceive differences between them. And even if my album was very good, it is so difficult to get some interest from American or Canadian buyers. So I was surprised, and I still don’t know why ~Celtic GuitarJ sold so well [abroad].”

Hromek concedes that he reaped enough money from his debut album to buy the blue ?koda sedan he uses to cart equipment to his regular gigs. But, he adds, the downside of creating a top-selling album called Celtic Guitar is that he is still trying to shrug off the notion that he is just, well, a Celtic guitarist.

Fair enough. Hromek’s compositions are not dominated by his chosen instrument. Rather, the guitar is threaded along side instruments such as the oboe English horn, flute, bassoon, and even the harpsichord and spinet.

Furthermore, none of Hromek’s last four albums consists of purely Celtic music. In his latest release, only three tunes could be traced to the Celts; and the track “Anticipation, A Fantasy on an Irish Ballad,” is the only guitar solo on the album. In this tune his mastery of the instrument shines as he successfully puts a flamenco spin on a traditional Irish tune.

Hromek also forays into Celtic territory in two of the European folk tunes featured in the final five-part suite, “Westward Bound,” one of which is based on a tune by the Celtic folk-rock group Steeleye Span. “Westward Bound” starts off with a merry rendition of a folk song from Moravia, then scampers across Germany by way of a drum-heavy traditional tune, the weakest track on the album, included merely to provide a geographic link between Moravia and the Celtic lands of Scotland and Ireland, where the suite ends on a rousing Gaelic note.

Apart from these tracks, Hromek’s compositions reflect more his interest in early music, especially from the late Renaissance and Baroque period.

Nonetheless, it was the songs sung by the Celts that first stirred Hromek’s first passion for folk music. “From the beginning, I loved the Irish, Scottish and English folk tunes more than [Bohemian] or Moravian ones. But that is changing,” he says. “I am now more able to appreciate especially Moravian folk tunes. In the past, I also was interested in British history and literature, so I was happy these two interests worked together.”

On Five Bells, Hromek airs his ardor for panEuropean folk music and his passion for English literature. With the backing of his seven-member team of core classical musicians – including two members of the Czech Philharmonic: Daniel Mikolášek on percussion, bells and harpsichord, and René Vácha on viola – Hromek delivers a real aural treat.

Five Bells opens with a fivepiece suite deeply rooted in English folk traditions. The English-pub overtones of the suite, “At the Five Bells,” have several sources. Hromek’s inspiration for the suite was drawn from English writer G. K. Chesterton’s romantic fantasy, The Flying Inn. The name came to him last summer, when, riding through the south of London on a bus, Hromek spied out the window a pub called At The Five Bells. With the publican’s permission, Hromek used the pub’s name and logo on his album. The name fits. Apart from being Hromek’s fifth release, each tune in the opening suite is in fivefour time, and the chiming of bells peppers the suite.

While Hromek’s personal pick from his new album is the title track, the album’s most emotive piece is “Adagio.” Inspired by Baroque period music, the tune pitches the low tones of the double bass and cello against the soaring high pitch of violas and violins. In the crescendo, the introduction of the harpsichord (or is it the spinet) serves to wedge the song deep into the soul. This song is prime material for use in a movie score.

With crisp, crystal-clear production – orchestrated by Mikolá?ek and Vácha – faultless, professional musicianship and enough variety to keep anyone’s interest piqued Five Bells is a welcome addition to the CD market. Chances are, Five Bells won’t sell truckloads of copies abroad, but it looks to be one of the best-quality releases to come out of the Czech Republic this year.

Michele Legge

Prague Post, March 2nd, 1999

^ Back to contents

MICHAL HROMEK: Keltská Kytara (Celtic Guitar)

[…]

Perhaps I’m being just a little harsh on David Surette: his is a genuinely enjoyable album. However, it palls just a little beside our final cassette which comes from thet land of famous fret-ticklers, you’ve guessed it, Czechoslovakia. Michal Hromek scores by retreating from centre stage for much of this album. Not that he isn’t an able instrumentalist – it’s just that he realises that his guitar has a small range of the tonal colour that is superbly uitilised in these expansive, almost orchestral, arrangements of Carolan tunes and the like.

Andy Cheyne

Folk Roots

^ Back to contents

Wild Mountain thyme sweetens sea cook’s Celtic melodies

Sweet, delicate and as fragrant as thyme itself, this latest Michal Hromek collection of Celtic-ínspired tunes rendered in a classical-guitar tradition is enough to send anyone suffering from city blues scurrying to the nearest peak for a restorative dose tif good of Celtic nostalgia.

But as any good cook can confirm, a hardy herb such as thyme can serve in more dishes than just medieval fare, and among the Celtic songs, Hromek also throws in a few spices of his own – to heart-wrenching effect. And all without a William Butler Yeats reference or a “Hey, nonny, nonny,” in sight.

On his mostly instrumental collection, Hromek blends Celtic strains with flamenco spice, medieval rhythms and a few distinctly oriental influences, including several different versions of a few or the pieces on the same disc.

Kicking off with the perennially popular title track “The Wild Mountain Thyme” – perhaps better known to Irish pub regulars throughout the world as the “Will you go, lassie, go / and we’ll all go together” ballad – Hromek tinkers with light, airy four-part guitar strains. The occasional original major progression and classical flourish in this traditionally minor-key tune may offend the odd Guinness-swilling purist, but then, innovation is a musician’s prerogative. Keep listening, as the third and final version of this ballad comes complete with well-loved lyrics sung by the suitably deep-throated Oldřich Ortinský.

“Lamento di Tristan and La Rotta” gives us a dose of restrained love, a simple tune that abruptly kicks into a faster-paced scurry into the woods of medieval dance music. Lutes make a comely entrance with the delicatethird track, “The Flatt Pavin and The Gallyerde”, with all its 16th century austerity.

But Hromek triumphs most by far with the emotive and complex “The Sea Cook Suite”, an original composition. A dark, resonant viola, courtesy of René Vácha. shades the first movement, “The Black Spot”, which wows with oriental-sounding highs and lows. The second movement, “Pieces of Eight”, owes more to Spanish and jazz traditions than to the moody world of Celtic twilight.]

World music? Perhaps not, but the Celtic-souled Hromek certainly proves he has enough guitar technique up his sleeve to sweep us effortlessly from one genre to another, with no seams showing.

So, take a quiet moment with a cup of tea – herb of your choice – and drink in the pure sound of music from a different world. Close your eyes, and we’ll all go together.

Emma McClune

The Prague Post, August 21-27/1996

^ Back to contents

MICHAL HROMEK: Keltská Kytara

Von den Nachbarn im Südosten wurde menach ja auch gem mal was Folkloristisches hören, doch was schicken sia uns? “E-Musik”, und dazu noch ‘geklaute’! Michal Hromek, der Prager Gitarrist mit klassischer Ausbildung, der früher auch in Folkgruppen spielte, Volkslieder sammelte und sich mit englischer und irischer traditioneller Musik beschäftigte, hat für seine erste CD in der Hauptsache Themen des irischen Komponisten O’Carolan bearbeitet, aber auch Bearbeitungen englischer und irischer Volkslieder sowie zwei Eigenkompositionen sind zu hören. Was ist nun vom Titel ‘Keltische Gitarre’ zu erwarten? Eigentlich gar nichts, denn mit Gitarren hatten die Kelten noch nichts zu schaffen, und ob manO’Carolans Musik als keltisch bezeichnen kann? Was bringt Hromek also? Eme sauber gespielte Konzertgitarre die gelegentlich harfenähnlich klingt (wenn auch Mrs McDermott etwas unter Temposchwankungen zu leiden hat und dadurch etwas holprig wirkt) und etwas abwechslungsreiche, stimmungsvolle Arrangements, bei deren Ausführung dem Gitarristen Hromek sieben Kolleginnen mitsamt ihren Stimmen und Instrumenten (Flöte, Blockflöten, Violine, Viola, Glockenspiel, Klavier und Schlagwerk) zur Seite standen, die nicht nur als nette Umrahmung der Gitarre fungieren, sondern durchaus auch gelegentlich die Führung übernehmen. Der klassische Einstieg wird über den Ohrwurm ‘Shebeg Ans Shemor’ leicht gemacht, dann werden die Arrangements zusehend moderner, jedoch ohne die 2 Jahrhunderte alten Kompositionen und die Tra- ditionals zu entstellen, erinnern dann wieder an höfische Tänze, um schließlich im anfang gehörten Ohrwurm zu enden. Wie O’CarolanKompositionen ursprünglich klangen, weiß heute niemand zu sagen; nur wenig ist überliefert und so ziemlich jede Irish Folk Band probiert ihre eigene Version. So habe ich O’Carolan allerdings noch nie gehört -dazu bitte Kerzenschein und ein Glas Wein.

kb

Folk-MICHEL

^ Back to contents

Michael Hromek: Beyond the Lion & Unicorn

Von einem andererren Gitarristen/Komponisten hatten wir schon einmal eine CD, damals ein “Celtic Special” (6/91 ); diesmal geht es um “Renaissance, Celtic, Narnian, and other Sketches” auf Michael Hromek: Beyond the Lion & Unicorn

Ist’s Folk? Klassik? Gitar… Ist auch egal. Mit Streichquartett, Blockflöten und anderen Blasinstrumenten bis zum Dudelsack sowie Perkussion entwickelt Hromek, gelegentlich gar an zwei Gitarren, einen orchestralen Klang, der Stilzitate von recht romantisch empfundener RenaissanceMusik bis hin zu swingenden Balkanrhythmen bringt. Die Krummhörner sind aufnahmetechnisch etwas arg brutal geraten, wohingegen die Gitarrenklänge häufig etwas gedämpft, etwas höhenarm wirken. Aber vielleicht muß man sich nur einhören? Letztenendes handelt es sich um richtig nette Unterhaltung mit Niveau. Originell ist übrigens die mehrfarbige Besetzungseabelle.

Musikblatt 6/92

^ Back to contents


Consort M. Hromka hladil starou hudbou Britských ostrovů

V jednu chvíli stačilo zavřít oči a poslouchat lahodně znějící šum jemného přílivu klidného moře… Smetanův sál se pak lehce proměnil v staroanglické pobřeží, kde do klidného ševelení vln zazněla zdobná klasická kytara i viola teskně lámající tón, pištivá irská whistle a další flétny, různé bicí nástroje včetně ostrovního bubnu bodhránu a to vše k dokonalosti ozdobené kultivovaným sametovým altem tajemné princezny.

Kdo z publika ale nechal oči otevřené, viděl na jevišti jen pěknou pětici hudebníků. Mořský příliv rafinovanou krabicí simuloval a další rytmiku a melodiku ovládal Daniel Mikolášek (dále mj. Česká filharmonie), kytaru rozezníval Michal Hromek, housle a violu Kateřina Lískovcová (dále mj. Berg, INFLAGRANTI, The Swans), whistle a flétny Jakub Klár (dříve Irish Dew, Tam Tam Orchestra, dále C a K Vocal) a hlasu vévodila Petra Kohoutová (dále mj. Sestry Havelkovy).

V každém případě kapela Michal Hromek Consort a hosté vytvořila 10. dubna ve Smetanově sále sušického gymnázia pomocí staroanglických písní i zhudebněné soudobé poezie průzračnou atmosféru čisté hudby, kdy bez nadsázky zněly i okamžiky naprostého ticha.

O slovo k takové neobyčejné hudební cestě jsem požádal jejího dlouholetého tvůrce Michala Hromka.

Řekne-li se Michal Hromek, mnohým hudbymilovným pamětníkům devadesátých let se vybaví Keltská kytara – vaše album z roku 1990. Jak jste dospěl k takovému specifickému žánru?

Nevím, jestli je možné mluvit o žánru. Hudba, kterou jsem psal tehdy a vlastně stále píšu – ať už jsou to původní skladby, úpravy lidových melodií nebo barokních či renesančních témat – je výslednicí toho, co mám rád: jedná se o předklasickou ale i novější hudbu (jen ten klasicismus tam nejspíš chybí), lidové motivy, britský folk-rock a spousta dalšího…

Četl jsem, že ta deska měla úspěch i v Kanadě…

Ano, aniž by se mě někdo zeptal (ovšem ne že by mě to vadilo…) někdy v polovině 90. let firma Bonton poskytla licenci jakémusi kanadskému vydavatelství, která se specializovalo na akustickou hudbu. Úspěch mě dodnes překvapuje: titul „Celtic Guitar“ byl v anglofonním světě už tehdy tak zoufale neoriginální, že snad ta hudba trochu přece jen musela zaujmout sama o sobě… (pozn. red.: Prodalo se více než 70 000 alb a byla z toho zlatá deska)

V repertoáru sušického koncertu jste měli převahu skladeb ze staré Anglie. V čem vám ta muzika učarovala a jak se liší od české a moravské lidové hudby?

Britská melodika (ovšem i celá kultura) se od naší středoevropské značně liší. Z nějakého důvodu mi od mala celá tahle oblast (a Anglie zvlášť) byla velmi blízká a postupně v kombinaci s kytarou, britským folkem ale i literaturou  mě jako kluka formovala. Měl jsem ovšem komplex z toho, že jako Slovan bych se měl věnovat něčemu kulturně i geograficky bližšímu. Pak mi ale časem došlo, že ještě méně kompetentní bych byl jako upravovatel úžasných melodií i rytmů z Horňácka nebo Slovácka…

V současnosti hrajete ve trojici a hostují zpěv a housle. Je to ideální složení k interpretaci tohoto stylu, nebo byste chtěl ještě zkusit další možnosti?

Hrával jsem v duu s další kytarou a také s harfou, ale spojení kytary s melodickými nástroji mě zajímá a přitahuje víc. Flétna, housle nebo viola a perkuse jsou jakýmsi provozním minimem. Kdyby to ekonomicky bylo únosné, určitě by se mi líbilo přidat hoboj (to konec konců občas na deskách nebo adventních koncertech děláme), cello nebo akordeon. Jednou jsme v Betlémské Kapli dokonce provedli tři skotské kousky s komorním orchestrem. To bych si docela rád zopakoval…

Zmínil jste dávnou vzpomínku na Sušici. Zde se skautské hnutí těší stále velkému zájmu. Mohl byste přiblížit, jak to tenkrát bylo?

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jsem byl členem pražského skautského oddílu, jehož tehdejší vedoucí vlastnil chalupu v místě, kterému se říká Na Volešku. Prožil jsem tam dva skautské letní tábory a řadu víkendových výprav. Pavel Sepekovský (onen vedoucí) v kraji znal mnoho lidí (včetně zdejších skautů), míst i příběhů a pro můj vztah k jihu Čech to určitě hodně znamenalo. I moje děti sem jezdily skautovat, vypadá to že i vnoučata brzo budou, a celá naše rodina poslední léta tráví dost času v bývalé faře na Prachaticku…

Děkuji za odpovědi a těším se na vaše další hudební počiny.

text a foto Eduard Lískovec,
Sušické noviny, 26. 4. 2019
více foto na www.kulturasusice.cz

^ zpět na seznam

Básnické variace Michala Hromka

Jistý autor odmítal označení písničkář. Nepíše přece písničky, ale písně. Kytarista Michal Hromek se zdrobnělin a lehce pejorativního názvosloví nebojí. Své nové – jinak velmi seriózní a po umělecké stránce stěží zpochybnitelné – album totiž nazval Básničky & brnkačky. A oblékl je do obalu, který má připomínat roztrženou lepenkovou krabici. Mimochodem ještě lepší by bylo, kdyby deska, v souladu se současnými trendy, bývala vyšla skutečně v papírovém obalu. To je však vedlejší. Hudebník, který se v 90. letech proslavil u nás i ve světě jako „keltský kytarista“, vysílá na svém zřejmě nejpestřejším albu několikeré poselství: Že žánr, s nímž je stále spjat, dávno přesáhl. Že je pevně zakotven v české kultuře. A že sice výborně hraje na kytaru, ale rád přenechá prostor kolegům, slouží-li to písni. Mnohé z toho už předestřel na svých minulých albech. Především důraz na český jazyk a českou hudbu a také smysl pro týmovou práci však tentokrát vyplouvají na povrch více než dříve.

Nové album částečně navazuje na vánoční CD Andělové jsou zpívali z roku 2014. I tentokrát převládají písně, i nyní skupinu Michal Hromek Consort (kytara, flétna, bicí) doplňují hosté včetně zpěvaček Petry Kohoutové a Hany Horké a dvou hráčů na smyčcové nástroje. Jiný je pochopitelně obsah alba, který pak zpětně posouvá i formu. Důležitým tématem nového CD je poezie – od fragmentu z Plavce šumavského básníka, kněze a politického vězně Františka Daniela Mertha (s výraznou kytarou a violou) přes „bláznovské písně“ tří básníků různého osudu (Kainar, Blatný, Reynek) po zhudebněné texty současného autora Pavla Kolmačky, zpívané i recitované (Miroslav Táborský ve Svírají se břehy). S touto dramaturgickou linií volněji souvisí pásmo Písní k loutně Petra Ebena, mezi nimiž figuruje starofrancouzský text Pierra de Ronsarda nebo staročeská milostná lyrika Stratilať sem milého (kterou nedávno citlivě zpracovala také Jitka Šuranská se svým triem).

Album stojí do určité míry na opozicích, které vytvářejí určité napětí. Je to kontrast mezi středověkými texty (např. Milovánie bez vídánie) a civilní poezií Blatného nebo Kolmačkovou. Kontrast mezi klidným, až minimalistickým doprovodem v jedné básni (Krouží racek) a rozvernou hrou celé kapely v básni následující (Nebeské ptactvo odlétlo). A v neposlední řadě kontrast mezi zhudebněnou poezií (tedy „básničkami“) a instrumentální hudbou („brnačkami“). Při pozorném poslechu však ve zdánlivých protikladech budeme nacházet spíše podobnosti. Album je postaveno na textech a na příbězích a vytváří celek (známý Reynkův „blázen ve své vsi“ má blízko ke Kolmačkovu hrdinovi, který „sekerou rozbíjí si led“), jehož součástí jsou i dobře zvolená instrumentální témata. Úvodní Voyage je jasně epická skladba, pozvání k cestě, jejíž průběh si při poslechu můžeme snadno představovat. Téměř desetiminutové Variace na rudolfinské téma pak sice formálně vycházejí z renesanční hudby, a tvoří tak přirozený most mezi předchozími Ebenovými „variacemi na středověká témata“ a současným jazykem (literárním i hudebním) písní na Kolmačkovy texty.

Jak číst či poslouchat album jako celek, pak Hromek napovídá i fotografiemi v bookletu. Moderní kostel sv. Anežky České v Praze na Spořilově (kde vznikla nahrávka) i průhledy dveřmi k panelákům a továrním komínům jakoby podtrhávají současnost celku. Přirozené hlasy obou zpěvaček, lehkost a samozřejmost, s jakou se ve skladbách proplétají hudební prvky z různých období, to vše je skutečně aktuální. A přesto je z alba – od začátku do konce – znát poučenost minulostí a úcta k tradici. A také neporušenost a čistota. Ty komíny a roztrhaná lepenka totiž ve skutečnosti klamou.

autor: Milan Tesař (Radio Proglas)
vyšlo v Perspektivách – příloze Katolického týdeníku 26-27/2017

^ zpět na seznam

 

Lidové Noviny, 13.3.2017: Hromek natočil „příznačně české“ album

Na desce Básničky a brnkačky zhudebnil Michal Hromek mimo jiné verše Josefa Kainara či Bohuslava Reynka. Na hudbu Albionu ovšem nezanevřel.

Kytarista a skladatel Michal Hromek, ač stále bývá spojován především s „keltskou kytarou“ a ohlasy hudby Britských ostrovů, se už léta úspěšně snaží rozšiřovat záběr. Na předchozím titulu Andělové jsou zpívali (2014) například po svém uchopil rorátní písně, tedy žánr specificky český. Albem Básničky a brnkačky jde ještě dál, nebo spíš ještě blíž. A posunul se i v čase.

„S výjimkou dvou renesančních textů, po jednom z  Anglie a Francie, je toto album velmi české,“ uvádí Michal Hromek v bookletu CD. Vtipně vysvětluje i zvuk mořského příboje, nikoliv nasamplovaný, ale vytvořený pěkně naživo pomocí papírové krabice a hrachu, kterým začíná autorská skladba Voyage: „Myslím si, že touha po oceánech, kterou my suchozemské krysy pociťujeme, k  nám neodmyslitelně patří, a tedy i tento kus je svým způsobem příznačně český.“

Nahrávka vznikla v  rozšířené sestavě Michal Hromek Consort, ve které už léta pravidelně hostují například zpěvačky Petra Kohoutová (veřejnosti známá spíše z muzikálů či ze sestavy Sester Havelkových, při spolupráci s Hromkem však využívá zkušenosti interpretky staré hudby, které vytříbila díky působení v  ansámblu Musica Antiqua Praha) a Hana Horká (C&K Vocal, keltofilní folková kapela Asonance). Písňová forma tudíž nepřekvapí. Novum na Hromkových deskách představuje zhudebňování veršů moderních českých básníků.

V „pásmu“ Tři bláznovské písně využil Hromek básně Josefa Kainara, Ivana Blatného a Bohuslava Reynka. Slova a hudbu se přitom podařilo spojit opravdu zpěvně, byť přízvuk a přirozenou melodii soudobé češtiny přizpůsobuje skladatel svým potřebám, zamilovaným a zažitým nápěvům keltským, postupům renesančním či barokním. Což není výtka.

Působivé je také uchopení veršů z  první části rozsáhlejší básně Plavec komunisty persekvovaného básníka a duchovního Františka Daniela Mertha. Zvláštní spřízněnost pak objevil Hromek s dílem současného básníka Pavla Kolmačky, často považovaného právě za „pokračovatele“ (asi ten stereotypní příměr nemá rád, leč něco na něm je) Reynkova. Pásmem Čtyři písně na pět textů Pavla Kolmačky album vrcholí. Právě zde Hromek nejvíce hudebně překvapuje a vyklouzává z  „očekávatelné“ melodiky. Podobně atypická je také instrumentální, tradičním jazzem inspirovaná hříčka Pro Anežku.

Důležité místo na albu zaujímá úprava čtyř Písní k  loutně (1952) Petra Ebena. Do české kotliny však míří Hromek i v momentech relativně nečekaných. V  bookletu například upozorňuje, že ve Variaci na rudolfinské téma, tedy přepracování tzv. Španělské pavany, za renesance jaksi globálně rozšířené melodie k  ceremoniálnímu tanci, záměrně využil jako hlavní předlohu verzi geograficky zdejší, zachycenou Mikulášem Šmalem (Nicolaus Schmall von Lebendorf) v 17. století.

Žádné brnkačky

Název alba by slovem „brnkačky“ a informací o zhudebňování básní mohl trochu mást. Michal Hromek, ačkoliv je mu blízký třeba subžánr folk-baroque a písničkářská virtuozita Johna Renbourna a Berta Jansche, nepřepadl do folkové škatulky. Folkovému popěvku se nejvíce blíží v závěrečné rozverné melodii Nebeské ptactvo odlétlo, působivě kontrastující s  posmutnělým poselstvím Kolmačkovy básně. V  naprosté většině skladeb však stále přistupuje k  hudbě z  hlediska klasicky školeného interpreta a autora komorní hudby.

Výše uvedené pochopitelně platí i pro ostatní hudebníky, nejen stálé členy Consortu. V  aranžmá jsou důležité například housle a viola Kateřiny Lískovcové (jejíž nesporné hráčské kvality a cit pro inspirace starou hudbou nepokazilo ani účinkování v kontroverzním triu Inflagranti) a Matěje Kroupy (krom zkušeností v symfonických a operních orchestrech také spoluzakladatel Lamborghini String Quartet, koketujícího s jazzem, který hostoval i s kapelami jako Vertigo či Lanugo).

Ale ať už se Hromek pouští do hudby keltské či nekeltské, staré či soudobé, autorské, ohlasové či do úprav děl jiných skladatelů, pár věcí mají jeho nahrávky společných. Především vstřícnost k posluchači, která si nepřekáží s muzikantskou precizností a kultivovaností. Což platí i pro Básničky a brnkačky.

TOMÁŠ S. POLÍVKA, autor je hudební publicista

Michal Hromek Consort, Básničky & brnkačky,  100PROmotion, 2017

^ zpět na seznam

Michal Hromek Consort & hosté: Andělové jsou zpívali

Správné melodie ve správných prstech a hrdlech, skutečné rozjímání a nepřehrávaná pokora. Jakkoli pisateli leze na nervy každoroční nadprodukce vánočních nahrávek, sezónní album Michala Hromka si vždy přál slyšet. Splnilo se a nezklamalo. Kytarista shrnul adventní, vánoční a v jednom případě i svatodušní (což je příjemné, protože v psí zimě zahřeje i vzpomínka na jaro) repertoár na svrchovaně vkusné album Andělové jsou zpívali.

Nejzajímavější je asi zařazení úprav pěti rorátních písní. Ne, že by byl tento specificky český žánr, kořenící až někde ve středověkých chorálech, interprety a vydavateli úplně opomíjený. Ale přece jen ve srovnání např. s „všelidovými“ koledami představuje příslovečný šafrán a navíc v Popelčině kuchyni. Nicméně Hromkův Consort potěší i tehdy, uchopí-li melodie notoricky známe. Jako v případě tří staroanglických koled I Saw Three Ships, Coventry Carol a God Rest Ye Merry, Ggentlemen. Činí tak totiž decentně, nevypočítavě. Navíc Hromkovo album bez ukázky hudby z Ostrovů by asi znělo neúplně.

Osvědčilo se také obohacení Consortu o několik hostů. Především o v dobrém smyslu slova všestrannou zpěvačku. Petru Kohoutovou, která je pravděpodobně nejznámější z muzikálů či tria Sestry Havelkovy, ovšem nikdy nezapomněla na formativní účinkování v ansámblu Musica Antiqua Praha a staré hudbě se stále příležitostně věnuje. A o další nadžánrovou vokalistku Hanu Horkou (C & K Vocal, Asonance). Ostatně obě dámy se už od roku 2011 příležitostně objevují na koncertech Michal Hromek Consort a s jeho zvukem se sžily. Nelze mi hrát „objektivního“, jejich dvojhlas v melancholické francouzské Entre le boeuf et l´ane gris (Mezi volkem a oslíčkem šedým) prostě bere za srdce.

This brings tidings of comfort and joy, jak se zpívá ve zmíněné God Rest You Merry Gentlemen. Opravdu a doslova.

Tomáš S. Polívka, kulturní magazín UNI, 6. 12. 2014

^ zpět na seznam

Pěknou vánoční desku vydal Hromek s hosty

Citlivý kytarista Michal Hromek, zkušený autor, přišel s adventním a vánočním albem.

V jednoduchosti je krása, kouzlo, radost. Spojíte-li dívčí hlasy s kytarou, jak se to na novém albu daří Michalu Hromkovi, je to zážitek.

Michal na tu radost a adventní poklid není sám. Má skupinu Michal Hromek Consort a k ní řadu hostů. Spolu pak točili album „Andělové jsou zpívali“, které v říjnu vydal pražský label 100PROmotion.

Nahrávka nabízí adventní i vánoční skladby z Čech, Moravy, Anglie, Francie.

„Pojetí úprav je pro jejich autora (tedy kapelníka Michala Hromka) typické: pohybuje se na pomezí komorní hudby i folku, zároveň je ovlivněno současnou provozovací praxí hudby renezanční a barokní,“ uvádí Šimon Kotek, vydavatel alba i manažer hudebních skupin, mj. Vladimíra Mišíka ETC…, Lenky Dusilové, Bratrů Ebenů i dalších.

„Novinkou oproti předchozím nahrávkám souboru je převaha zpívaných skladeb. Album, natočené v dubnu až červnu 2014 ve studiu DEMA, obsahuje 11 písní a 3 instrumentální kusy. Krom stabilních členů skupiny (Michal Hromek – kytary / Jakub Klár – flétny / Daniel Mikoláše – perkuse, zpěv) se na CD podílí čtyři hosté: zpěvačky Petra Kohoutová a Hana Horká, Magdaléna Klárová (hoboj) a Matěj Kroupa (housle, viola).

Jste syti bezpohlavní „vánoční“ hudby ze supermarketů? Netřeba Vám koled pop hvězd, ale smysluplná hudba, citlivý přednes bez podbízení a braku? Pomohou vám čistota a klid vypnout, odpočívat, ať už je advent, vánoce či je pouze „běžný rok?“ zkuste Hromkovu radost, nezklame vás.

Protože tento hudebník též koncertuje, možná nás jednou čeká i jeho koncert s tímto repertoárem. To pak bude!

^ zpět na seznam

 



Keltská kytara Michala Hromka

Absolvent pardubické konzervatoře Michal Hromek (1958) se vedle původní skladatelské tvorby, v níž lze najít např. prvky renesanční loutnové hudby, ale i folku a jazzu, zabývá adaptacemi témat tradiční hudby Británie, Irska, Skotska, ale také z Čech a Moravy. Zatím nahrál sedm autorských alb, v nichž jsou vedle sólové kytary nebo v duu použity i další nástroje. Ke konci loňského roku vydal Hromek u Supraphonu výběrové album The Best Of Celtic Guitar (s jedním bonusem v závěru nahrávky) a to je příležitost k ohlédnutí za jeho dosavadní hudební činností. S repertoárem vycházejícím z těchto zdrojů vystupuje s vlastním kvintetem Michal Hromek Consort a také v kytarovém duu Keltská kytara. Michal Hromek vystupuje také v duu se zpěvačkou a harfistkou Kateřinou Doležalovou, která je rovněž členem MHC. V srpnu minulého roku toto duo vystoupilo na šesti koncertech v Kostarice a v současnosti připravuje album pro Faust Records. Celé kvinteto souběžně pracuje na projektu zaměřeném na skotské a irské barokní motivy, které budou doplněny několika písněmi z této oblasti. Na nahrávkách, v televizních vystoupeních a koncertně Michal Hromek spolupracoval např. s Geraldem Garciou, Tomem Daunem, Martinem Myslivečkem, Jaroslavem Šindlerem nebo Jiřím Pavlicou. V současnosti Hromek doprovází zpěvačku a herečku Hanu Frejkovou v pořadu písní v jidiš.

Neobvyklé slovní spojení – keltská kytara – vzniklo původně podle Loutny české Adama Michny z Otradovic a dalo název stejnojmennému studiovému projektu, který Michal Hromek vydal v roce 1990 u firmy Bonton. Jak vlastně vznikl nápad s „keltskou kytarou“?

Michal Hromek po studiu hry na klasickou kytaru začal vyučovat na ZUŠ v Praze 4. Tehdy se mu dostal do rukou sborník s melodiemi připisovanými irskému hráči na keltskou harfu Turloughu O’Carolanovi, jenž žil v letech 1670-1738 a byl pravděpodobně jedním z posledních článků hluboko do minulosti sahajícího řetězce lidových básníků, zpěváků a hudebníků, jimž se v Irsku říkalo bardové. Jelikož Michal Hromek neovládá hru na harfu, ale na kytaru, adaptoval tyto melodie pro svůj nástroj. Tak vzniklo označení „keltská kytara“.

Melodie nebo témata připisovaná Turloughu O’Carolanovi nahrál Michal Hromek playbackem dvou akustických kytar, přičemž použil zvláštního „vysokostrunného“ ladění. Nástroj, který O’Carolan a jeho současníci používali, se odlišoval od „klasické“ harfy Érardovy, na kterou se dnes obvykle hraje. Irská harfa je diatonická, to znamená, že hraje noty, které odpovídají bílým klávesám u piana – pro naši představu. Kromě toho na harfě oproti kytaře tóny přeznívají a aby Michal Hromek dosáhl na kytaře zvuku, který se podobá harfě, používá zvláštního ladění. Dalšími technickými detaily není třeba laskavého čtenáře příliš zatěžovat.

Na albu Michala Hromka Keltská kytara spolupracovali rovněž členové české filharmonie. Albu Keltská kytara (Celtic Guitar) byla v Kanadě, kde nahrávka vyšla licenčně, udělena v roce 1997 zlatá deska.

Možná lze namítnout, že takové zaranžování melodií určených původně pro harfu není stylové. V tomto případě nejde o autentickou interpretaci staré hudby, ale o autorský projekt. O’Carolanovy melodie se Michalu Hromkovi staly východiskem ke svébytným transkripcím a variacím tradičních irských, skotských a anglických melodií. Na nahrávce ostatně nalezneme i několik vlastních skladeb Michala Hromka. On sám k tomu poznamenává: „Počátkem tohoto století vyšly tiskem melodie připisované Turloughu O’Carolanovi. Jen melodie. O’Carolan je původně hrál na harfu, ale nikdo neví jak. Existuje dobový tisk se zápisem ve dvou osnovách, ale unisono, bas téměř opakuje melodii, takže se neví, jak ta instrumentace vypadala doopravdy, což je jednak škoda, jednak ale docela příjemné, protože člověk má možnost stát se více či méně spoluautorem.“

Příležitost ke srovnání autentické a moderní transkripce O’Carolanových harfových kompozic by poskytlo srovnání stejné skladby s názvem George Brabazon. Tu na své album Celtic Harp (1983 Fortuna) nahrál hráč na keltskou harfu Patrick Ball a na kytaru Michal Hromek za doprovodu svých stálých spoluhráčů na svém druhém albu pojmenovaném téměř mysticky U lva a jednorožce.

Druhé album Michala Hromka U lva a jednorožce vydané v roce 1992 má podtitul Renesanční, keltské, narnijské a jiné imprese. Pro graficky zajímavý obal byla použita starogobelinově pojatá malba na dřevěnou desku. Autorkou malby je Xénie Hoffmeisterová a šlo de facto o výtvarný odkaz na v té době vydaný český překlad Letopisů Narnie anglického spisovatele irského původu Clivea Staplese Lewise (1898-1963).

Profesora anglického jazyka a literatury na oxfordské univerzitě, filozofa a spisovatele knih pro děti řadí Michal Hromek mezi své oblíbené autory. Svědčí o tom nejen věnování uvedené na albu U lva a jednorožce, ale také nahrávka Hromkovy suity Tance staré Narnie, jejíž vznik lze připsat inspiraci právě Lewisovu cyklu Letopisy Narnie. Suita má dvě části: První obsahuje kompozice, které Michal Hromek složil v duchu renesančních tanců pavany, volty, gagliardy a courantu, druhou část pak tvoří dvě ronda.

Letopisy Narnie C. S. Lewise neinspirovaly pouze Michala Hromka ke složení suity Tance staré Narnie. Česká televize na svém prvním programu před několika lety zařadila v neděli dopoledne britský televizní seriál pro děti natočený právě podle této knihy. Filmovou adaptaci Lewisovy knihy Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň natočil režisér Andrew Adamson (m.j. tvůrce dvou prvních Shreků) v roce 2005, dočkala se celosvětového ohlasu a zařadila se s výdělkem přes 745 miliónu dolarů mezi kasovně nejúspěšnější snímky v historii filmu. Druhý díl filmové série s názvem Letopisy Narnie: Princ Kaspian natočil v loňském roce stejný režisér, do našich kin bude uveden v červnu 2008. Životní osudy spisovatele a filozofa Clivea Staplese (m.j. tvůrce dvou prvních Shreků), se staly námětem pro film Krajina stínů režiséra Richarda Attenborougha, proslaveného především mnohaoskarovým filmem Ghándí. Dodejme, že postavu spisovatele skvěle ztělesnil Anthony Hopkins. Film Shadowlands (Krajina stínů, 1985) získal cenu BAFTA za nejlepší ženskou hereckou roli a za nejlepší dramatický útvar.

Michal Hromek k vykreslení atmosféry narnijských letopisů použil také nezvyklé nástrojové obsazení. Kromě houslí, violy, zobcové flétny a perkusí se zde objevují staré nástroje jako krumhorny, kornemusy, roketle a pumorty. Aranžmá skladeb z alba Michala Hromka U lva a jednorožce využívající témbru starých nástrojů, komponování jednotlivých titulů v duchu renesančních tanců a adaptace melodií irských harfistů nebo úpravy starých anglických, skotských a irských balad do jisté míry připomene jiné kytaristy nebo skupiny. Pomineme-li soubory programově se specializující na interpretaci středověké hudby, pak podobný dobový instrumentář využívaly v oblasti folku například anglické skupiny Gryphon nebo Steeleye Span. Zvláštně naladěné kytary s přeznívajícími strunami pro dosažení tzv. harfového efektu používali kytaristé Dave Graham, Bert Jansch, Stefan Grossman a nebo John Renbourn ze skupiny Pentagle a další.

Michal Hromek použil vysoko naladěnou kytaru (high string quitar) také na svém dalším albu vydaném v roce 1994 u firmy Bonton. Tento studiový projekt dostal označení Folk – Baroque And Other Rags For Guitars. Titul Folk – Baroque je jakýsi terminus technicus vytvořený v 60. letech britskými hudebními publicisty pro kytarovou hru už výše zmíněných anglických a amerických kytaristů. Ti totiž kombinovali ve své tvorbě prvky amerického country-blues a ragtimu s mnoha jinými vlivy, počínaje jazzem na jedné straně a starou evropskou lidovou a umělou hudbou na straně druhé. V jejich skladbách i přejatém repertoáru však paradoxně najdeme spíše vlivy hudby renesanční než barokní. Přiléhavost označení „Folk – Baroque“ se jeví problematické z muzikologického hlediska, ale naštěstí se v našem případě hodí pro interpretaci hudby připisované irskému harfistovi Turloughu O’Carolanovi. Jeho hudební myšlení a zároveň tvorbu totiž ovlivňovala produkce jeho současníků – italských barokních skladatelů Corelliho a Geminianiho. Traduje se, že O’Carolan dokonce svedl umělecký souboj s tehdejším houslovým virtuosem Geminianim (1687-1762) z toskánské Luccy.

Na klasickou a spolu s tím vysoko naladěnou kytaru Michal Hromek interpretuje například melodii Turlougha O’Carolana Blind Mary. Kromě O’Carolanových melodií najdeme na albu Michala Hromka Folk – Baroque také kytarový koncert italského barokního skladatele Antonia Vivaldiho, dále úpravy čtyř českých vánočních písní a tří ragtimů pro kytaru, moravskou lidovou píseň Sokol a opět kompozice z vlastní autorské dílny. Jak vidno, zařadit tuto nahrávku do nějaké stylové přihrádky vážné, jazzové, lidové, new age či nové akustické hudby asi dost dobře nelze. Prostor na albu dostaly i autorské skladby Michala Hromka, jedna z nejpůsobivějších má výmluvný titul Midnight.

O českých a moravských písních zařazených na album Folk – Baroque Michal Hromek tvrdí, že „pocházejí z doby, kdy mi připadalo nemístné zabývat se adaptacemi témat cizího – tedy ne »československého« folklóru. Později jsem tento ostych ztratil a zabýval se převážně zpěvníky a sbírkami lidové hudby britských ostrovů. Zdá se mi totiž, že moravský hudební folklór je pro mě možná exotičtější, než například balady ze Somersetu.“ A s trochou nadsázky vysvětluje výběr repertoáru na své další studiové album: „Mám pocit, že ty věci, které jsem si vybral, se nevyznačují ničím příliš typickým pro Moravu nebo Čechy, …ty nápěvy by mohly být třeba irské. Nevím, jestli [píseň] Byla cesta ušlapaná by mohla být irská, ale připadá mi, že to téma je takové trošku ‘keltské’.“ O oprávněnosti Hromkových pocitů se jeho fanoušci mohou přesvědčit poslechem dvou českých vánočních písní Syn boží se nám narodil a Byla cesta ušlapaná.

Kde hledat klíč k myšlenkovému a hudebnímu světu Michala Hromka?

Duchovně je tento talentovaný kytarista a skladatel spřízněn s jedinečnou atmosférou keltských legend, mýtů a bájí, mezi jeho oblíbené spisovatele patří vedle C. S. Lewise a J. R. R. Tolkiena také G. K. Chesterton, Charles Dickens, Arthur Ransome, Artur Conan Doyle a Robert Luis Stevenson. Jako interpret se cítí stejně dobře ve starých anglických písních a baladách nebo v českém a moravském folklóru jako v hudbě barokních skladatelů, irských harfistů nebo v ragtimu a do jisté míry v moderním jazzu (Hromek sice občas používá jazzové prvky, ale necítí se být jazzmanem).

Odpověď na položenou otázku patrně tkví v samotné hudbě, která ve své podstatě ani neusiluje o to, aby se stala hitem a vstoupila do centra naší pozornosti. Patří k širší stylové oblasti, která má možná nejblíže k roots music („hudbě kořenů“) nebo k new age music (tedy „hudbě nového věku“), s níž ho spojují některé formálně podobné prvky, ale za propagátora new age (v hudbě nebo i v jiném smyslu) bych Hromka nepovažoval. Ať je to jakkoli, každopádně se k ní můžete kdykoliv vracet, aniž zestárne a ztratí cokoliv ze svého půvabu.

Hromkovo dalším album The Wild Mountain Thyme (jde o horskou mateřídoušku, nikoli zvukově podobné slovo tymián) má v podtitulu Keltská suita. Termín suita se používá k označení cyklických skladeb vážné hudby a album je rozděleno do čtyř částí, z nichž první tři by se za suitu daly označit.

Keltskou mimohudební inspiraci vycítíme i v Lamento di Tristan and La Rotta italského raně renesančního anonyma, neboť Tristan byl rytířem Kruhového stolu a legenda o králi Artuši a jeho statečných rytířích má keltské kořeny, hudebně je to spíše typicky gotická jednohlasá kompozice. Instrumentace je tentokrát střídmější a omezuje se na klasické nástroje (kytara, housle, viola, flétna, harfa, perkuse). V závěru alba zazní zpěv. V dosavadních Hromkových nahrávkách je to vůbec poprvé. Oldřich Ortinský (1933-2006), dlouholetý člen známé české hudební skupiny Spirituál kvintet, interpretuje svým nezaměnitelným „sklepním“ basem proslulou skotskou píseň Wild Mountain Thyme, která dala také název celému projektu.

Formy suity je využito i na dalším hudebním projektu Michala Hromka – Five Belles. Hromek se rozhodl opustit dosavadní cestu kombinace transkripcí irských tradicionálů s vlastními skladbami a tentokrát jde o výhradně autorský projekt. Skladatelovy inspirační zdroje se radikálně nemění, soudě alespoň podle dedikací k některým skladbám Antonio Vivaldimu, anglické folk-rockové skupině Steeleye Span nebo Bedřichu Smetanovi.

Ke koncepci alba Michal Hromek podotýká: „Rád sdružuji skladby do suit, protože mám pocit, že z takových bloků se pak album lépe poskládá. Právě na téhle desce jsou uprostřed dvě jakoby barokní věci a já tam chtěl pochopitelně vymyslet i třetí, aby tvořily něco na způsob barokního koncertu. Všechno, co jsem ke konci psal, mi ale připadalo jen jako etuda v daném stylu, a tak nakonec zůstaly dvě Adagio & Allegro.“

V úvodní pasáži suity At The Five Bells i celé desky je svěřena vedoucí melodie hoboji, bassoonu (tedy fagotu) a flétně, tóny kytary tady dokonce neuslyšíme. Kytara v suitě zazní později v souhře s harfou. V závěru se nenápadně připojí perkuse.

Fantazie na téma irské balady Anticipation s podtitulem A Fantasy on an Irish Ballad je připomenutím a rozvinutím skladatelského přístupu, jímž Michal Hromek dlouhodobě adaptuje tradiční témata.

Vrcholem desky a svým způsobem akronymem Hromkovy umělecké pouti je závěrečná suita Westward Bound zkomponovaná na evropská folklórní témata. Začíná ve vánoční náladě na Moravě melodií ze Sušilovy sbírky, pokračuje přes Německo (s akcentovaným virblem bicích) a pokračuje důstojně do Anglie, odtud svižněji na sever do Skotska (obě písně Hromek znal z podání Steeleye Span), aby se v melancholické závěrečné části přenesla na irskou půdu.

Michal Hromek se zde zřejmě pokusil vymanit z příliš těsné škatulky žánru „keltské hudby“ (celtic music), kam se řadil po boku tradičnějších Irish Dew nebo autorsky původnějšího Kukulína fenomenálního houslisty Jana Hrubého, aby byl vnímán jako univerzálnější, přitom k publiku stále vstřícný hudebník s osobitým kompozičním rukopisem. A přestože titul Hromkovy páté desky Five Bells evokuje album Mikea Oldfielda Tubular Bells z roku 1973, dokonce jsou na Hromkově nahrávce také použity zvony, její titul má konkrétní hudební zdůvodnění (suita o 514 taktech a pěti větách). Když byl název již vymyšlen a album před dokončením, vracel se Michal Hromek s manželkou z anglického výletu zpět do Prahy. Dálkový autobus Kingscourt Express uvázl v zácpě na jihu Londýna právě před hospodou tohoto jména. Krátce po něm jeli do Londýna se symfonickým orchestrem členové MHC, zašli do hospody Five Bells a zeptali se majitelky, zda by neměla námitky proti případnému využití objektu v rámci promotion, které bude vydání hudebního alba provázet. Firma Bonton nakonec usoudila, že by mohly nastat problémy s autorskými právy na vývěsní štít, a tak z nápadu sešlo.

Po několika sólových albech Michal Hromek vydává první album se svou skupinou Michal Hromek Consort. Již na předchozích albech spolupracoval se členy České filharmonie, například s houslistou René Váchou a Danielem Mikoláškem (bicí, vibrafon, piano, cembalo), bratrem písničkáře Bohdana Mikoláška. Dlouhodobě spolupracuje také s flétnistou Jakubem Klárem. Předchozí nahrávky nemohl Hromek z různých příčin ověřit koncertním hraním. Postupně vykrystalizoval nápad, aby se jeho skupina zformovala právě v tomto složení. Nedá se říct, že by soubor fungoval na principu sólista a doprovodní hráči. Výhradní skladatel a aranžér je samozřejmě základním hudebníkem celého projektu, avšak poskytuje dostatek prostoru i ostatním kolegům. Ostatně pojem „consort“ na určité „odborné společenství“ poukazuje. Nebylo by ani přirozené, aby klasická kytara přehlušila příčnou flétnu, perkuse, housle a violu.

Hudební recenzent Mladé fronty DNES Vladimír Vlasák upozorňuje na podobnost umění jemného aranžérského přístupu se mnohem slavnějším Američanem Bill Frisell, i když Hromek samozřejmě není jazzman ani taková mediální hvězda. „Jeho kořeny sahají spíše do klasické hudby a způsob, jakým i tu náročnější muziku promění v okouzlené snění, si zaslouží uznání.“[ Vladimír Vlasák, Snění Michala Hromka, Mladá fronta DNES, 11. 04. 2001.]

Na rozdíl od Hromkových předchozích, čistě studiových projektů, které nikdy nebyly převedeny na pódium, nahrávka vydaná pod názvem Consort Music odpovídá koncertnímu pojetí; vznikala do značné míry bez playbacků ve Studiu Smečky a natáčelo se taky v kostele Církve československé husitské v Dejvicích.

Kromě původních Hromkových skladeb a dvou tradicionálů jsou tu zařazeny i dvě písně od Jethro Tull – Wondering Aloud a Acres Wild (pod souhrnným názvem Two Pieces from Merry England) z legendárních desek proslulé a u nás velmi oblíbené skupiny flétnisty a zpěváka Iana Andersona Aqualung (1971 Chrysalis) a Heavy Horses (1978 Chrysalis). Není to však předzvěst Hromkova příklonu k rocku, protože obě písně navazují na tradiční britskou folkovou hudbu a v podání Hromkovy skupiny se tato návaznost spíše akcentuje. Na nápad zařadit skladby od Jethro Tull přišel Hromek díky kontaktu s hudebními a aranžérskými přístupy Jana Hrubého a folkrockového Kukulína.

Z ostatních skladeb zaujme ještě Los Incas s jihoamerickými motivy, ve stylu ragtimu je pojata skladba The Gringos, rytmičtější Danza #2, kde dostaly prostor Mikoláškovy perkuse, energicky zahraný tradicionál Reynardine, závěrečný melodicky jímavý tradicionál The Curragh of Kildare. To svědčí o pokračování v trendu rozpoznatelném v řadě jednotlivých alb, tj. o postupném rozšiřování keltských inspiračních zdrojů o jiné polohy.

Po kompoziční stránce zaujme také práce s motivy, kdy první a druhá skladba tvoří protiváhu posledních dvou skladeb, vystupují v nich blízká melodická i rytmická témata. Některé jejich fragmenty se pak různě mihnou i v ostatních, vnitřních skladbách alba. Tím je Hromkem oblíbená sevřená forma suity rozšířena v jakousi malou symfonii či symfonietu, ovšem předvedenou pouze kvartetem.

Jeroným Lešner z časopisu FOLKtime si povšiml i způsobu, jakým je deska nahrána: „Považuji za správné, že je při hodně hlasitém stereoposlechu slyšet, kdy se flétnista nadechuje, kdy se kytarista nevejde prsty levé ruky do strun či houslista přitlačí na smyčec… Tím dostává skladba větší sílu a autenticitu, než kdyby byla plošně zfiltrována necitlivým masteringem.“ [Jeroným Lešner, I hrome, to je muzika! Michal Hromek Consort: Consort Music, FOLKtime, 20.10.2001.] Recenzent v tom hledá spojitost s projekty moderní vážné hudby, což není postřeh zcela od věci.

Další album, pro mne poněkud překvapivě, je návratem ke kořenům, neboť bylo věnováno přímo Toirdhealbhachu O’Cearbhalláinovi, jinak Turloughu Carolanovi alias O’Carolanovi z Nobberu. Album proto dostalo výmluvný název Carolan.

Kromě zmíněného harfisty Patricka Balla se ke Carolanovi vrací v poslední době dublinská skupina Kíla, irský skladatel a aranžér Duglas Gunn (dirigent Duglas Gunn Ensemble), irský zpěvák Iarla O’Lionáird anglická folkařka Emily Slade, přední irské harfistky Kathleen Loughnane a Gráinne Hambly, ale třeba i švýcarská harfistka Kora Wuthier. Iarla O’Lionáird, známý také ze spolupráce s Peterem Gabrielem a naším Čechomorem, o Carolanovi tvrdí: “Zajímavé je, že napsal spoustu písniček, ale nikdo je nezpívá, všichni hrají instrumentální verze. Jejich texty do těch melodií nějak nepasují, v jedné sloce je zkrátka příliš mnoho slov. Muzikologové se domnívají, že on ty příběhy vyprávěl a k tomu hrál na harfu.” [Petr Dorůžka, Trubadúři Evropy, Afriky i Asie, UNI, 17. 12. 2007.]

Michal Hromek své návraty k barokní hudbě a harfovým tabulaturám vysvětluje: „Torzovitost a víceznačnost těchto tři sta let starých fragmentů mi poskytuje vítanou záminku domýšlet a v introdukcích, mezihrách a protihlasech vymýšlet hudbu v několika stylových rovinách, které mám rád.“

V roce 1999 se Michal Hromek v rozhovoru pro magazín Rock & Pop svěřil Leoši Kofroňovi, že by časem chtěl stávající kvarteto rozšířit aspoň o violoncello, protože mu schází basová linka a kdyby k tomu přibyla ještě vokalistka, zněl by soubor ještě zajímavěji.
[Leoš Kofroň, Nejen keltská kytara, Rock & Pop, 1999, č. 3.] Tuto představu si postupně splnil, protože kvarteto rozšířil na kvinteto a v duu spolupracuje s harfistkou a vokalistkou Kateřinou Doležalovou. Repertoár Hromkova dua i kvinteta se částečně překrývá, protože některé skladby jsou upraveny pro obě sestavy, ale z větší části se liší.

Výběr toho nejlepšího, co natočil pro firmu Bonton, resp. Sony/Bonton, najdeme na loňském, tak trochu „předvánočním“ výběru Best Of, jenž je doplněn loňskou bonusovou nahrávkou pro Supraphon Music, písní The Broom of the Cowdenknowes. Celkem je na album zastoupeno 17 skladeb ze všech dosavadních alb, jimiž jsme se probírali. Zhruba 70 minut nádherné hudby s kořeny v Anglii, Skotsku či Irsku, ať již v podobě úprav tradicionálů, citací Turlougha O´Carolana nebo Hromkovy původní tvorby představuje příležitost k seznámení se s keltskou kytarou v podání mimořádně talentovaného a do sebe výlučně neuzavřeného hudebníka i pro ty, kdo jeho dosavadní tvorbu nezaznamenali. K tomu se snad sluší podotknout, že zejména několik skladeb z jeho debutového alba často používá Česká televize k náladovému podbarvení melancholických filmových obrazů, tudíž některé motivy musejí znít povědomě nejspíš každému Čechovi, aniž zrovna tuší, kdo je jejich interpretem.

Na závěr snad kacířskou myšlenku, za niž mne snad kovaní muzikologové specializovaní na oblast artificiální hudby neukamenují, ba snad ani Zdeněk Nejedlý se nemusí obrátit v hrobě, ale kdyby dnes žil Bedřich Smetana, možná by do Mé vlasti zakomponoval i nějakou ryze „keltskou“ melodii. Vždyť naše vlast, jež latinsky slove Bohemia, byla kdysi otčinou keltského kmene Bójů a nazývala se Bohemoium.

Libor Martinek, Britské Listy, 7. 3. 2008

^ zpět na seznam

Adventní andělé

Neobyčejně pojaté CD adventních a vánočních zpěvů nedávno vydal soubor Michal Hromek Consort. Album Andělové jsou zpívali zaujme na první poslech.

Pustíte přehrávač – a dýchne na vás nefalšovaná atmosféra adventního klidu a ztišení. Přináší ji především akustická kytara Michala Hromka, doplněná dalšími nástroji.

Posluchač se nezdrží jen v českém adventu, ale tóny nahrávky ho přenesou i za naše hranice. Na albu totiž zaznívají kromě českých a moravských písní adventní a vánoční skladby z Britských ostrovů a Francie. „Vedle své původní tvorby se už po léta zabývám lidovou a renesanční a barokní hudbou Britských ostrovů a zpracovávám ji způsobem, v němž se mísí prvky předklasické hudby, komorní hudby, folku i stopy jazzového pojetí,“ představuje dílo Michal Hromek.

Soubor Michal Hromek Consort vydal už deset CD, nicméně od vydání posledního z nich již uplynulo dvanáct let. Proč se po takové době pustili zrovna do adventní tematiky? „Během mnohaletého koncertování o adventu a Vánocích se nám nashromáždil materiál, který podle nás stál za zaznamenání,“ odpovídá Hromek a přiznává, že vlastní autorské uchopení rorátních zpěvů jej lákalo už několik let.

Výjimečnou skladbou alba jsou Malé variace na latinský hymnus. Jde o Hromkovu autorské zpracování melodie středověkého svatodušního hymnu Veni Creator Spiritus. „To je příklad tvorby, která by dnes – kdyby podobné skladby na nějakém albu převažovaly – těžko hledala uplatnění u komerčního vydavatelství,“ vysvětluje Michal Hromek, proč se ji rozhodl zařadit do předvánočně laděného alba. To má podle něj lepší šanci uspět i v tom, že půjde dobře na odbyt. „Právě volba tématu nám umožnila obrátit se na profesionálního vydavatele,“ uzavírá Michal Hromek. Více informací lze nalézt na webu michal.hromek.net.

^ zpět na seznam

Mistři kytaristé

Zatímco po celý minulý rok jsme se ve FOLK & COUNTRY věnovali předním českým saxofonistům, letos přicházejí na řadu kytaristé. A jako první z nich ten, který na začátku 90. let prorazil se svým prvním albemKeltská kytara nejen v tehdejším Československu, ale také v Kanadě. Na otázku, proč právě tam byl o jeho hudbu takový zájem, Michal Hromek (* 1958) odpovídá: “Skutečně nevím. Projektů s podobně neoriginálním názvem už v té době muselo být ve světě velmi mnoho. Možná se tato moje konkrétní nahrávka na jednom z těch nabídkových festivalů, kterých se účastnilo vydavatelství Bonton, někomu kompetentnímu zalíbila.”

O tom, že by se měl učit hrát na nějaký hudební nástroj, rozhodli v případě Michala Hromka rodiče: “V šesti letech během první třídy jsem rok předstíral, že se učím na housle, a další rok jsem chodil naprosto bezvýsledně na kytaru. Ve třetí třídě jsem už do lidušky chodit nemusel a všem se značně ulevilo.” Až v 11-12 letech začal bezděky (“protože jsem sdílel pokoj se starším bratrem”) poslouchat magnetofonové nahrávky country, Donovana, Beatles a Simona s Garfunkelem: “Zvuk kytary mi přišel čím dál tím přitažlivější, ale trvalo další dva až tři roky, než jsem se odhodlal svěřit se rodičům, že bych kytaru chtěl. Ne že by mi ji pravděpodobně nepořídili hned, ale asi jsem byl s ohledem na svůj předchozí nezájem trochu v rozpacích. Můj první repertoár pak tvořily pokusy o doprovod písniček, které zpívali například Rangers.”

Po gymnáziu se Hromek neúspěšně pokusil dostat na studium hudební vědy (“Nevzali mě – vzhledem k celkové nepřipravenosti – oprávněně”). Zapsal se na roční kurz na tehdejší Jazykové škole v Praze a během tohoto roku začal chodit na kytaru do kulturního domu na Petynce, kde působil Stanislav Juřica. “A vedle přípravy na státnici z angličtiny jsem začal přemýšlet o studiu kytary na konzervatoři,” líčí své tehdejší plány, ale dodává: “Že bych se mohl živit jako profesionální hudebník, mě vlastně tehdy ani nenapadlo. Moc jsem o tom ani nepřemýšlel – asi jsem tušil, že budu někde hru na kytaru vyučovat.”

Má-li zmínit učitele, jehož rad si dodnes zvlášť váží, opakuje Hromek jméno Stanislava Juřici, který jej učil nejen onen zmíněný rok na Petynce, ale posléze také pět let na pardubické konzervatoři: “S ním jsem sdílel jeho zájem o loutnovou hudbu renesance a baroka.” Kromě toho vzpomíná na soukromého hodiny u Karla Raymana během studia na gymnáziu: “Na něho mě nasměroval bratrův kamarád, který byl nadaný amatérský muzikant a který se mi před tím chvíli věnoval. Tu kytaru, o kterou jsem se styděl říci, jsem měl od matčina kolegy z práce a ten mi také o hudbě a umění obecně cosi podstatného naznačil během několika neformálních lekcí, které se třináctiletému klukovi uvolil věnovat. Jsem jim všem vděčný.” V 90. letech se Hromek měl možnost účastnit také letních kurzů v Anglii a Skotsko, ale jejich význam komentuje lakonicky: “Jel jsem tam, protože to zaplatila Britská rada a já jsem se chtěl podívat do Británie. Na škodu mi ty týdenní pobyty určitě nebyly, ale převrat také nezpůsobily.”

Jakkoli se Michal Hromek ohrazuje proti nálepce “keltský kytarista”, škatulku, která pochází z názvu jeho nejslavnějšího alba, už mu asi nikdo neodpáře. Sám přiznává: “Melodika lidové hudby Británie mě stále přitahuje. Skládajících kytaristů, kteří jsou podobně zatíženi, je ve světě ohromné množství a já jsem skutečně vděčný za to, že v době, kdy jsem se rozhodl překonat ostych se téhle oblasti věnovat, jsem neměl přístup na internet a jakékoli nahrávky pro mě byly velmi špatně dostupné. Kdybych měl všechny informace, které jsou mi dostupné teď, nevím, jestli bych našel odvahu něco svého začít tvořit. Irské a skotské melodie určitě specifické jsou, ovšem já se nesnažím o nějakou rekonstrukci harfového nebo loutnového dobového provedení, a tak během procesu stylizace se nakonec stávají hudebním materiálem, se kterým si musím jako upravovatel nebo skladatel poradit pokaždé znovu.”

Hromkův repertoár je ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší. Kytarista koncertuje jednak v duu se zpívající harfenistkou (“V tomto případě pochopitelně velkou část repertoáru tvoří úpravy písní – skotských, irských ale i slovenských balad”) a dále hlavně dříve vystupoval v kytarovém duu, kde převažovaly jeho vlastní variace na melodie Turlougha O’Carolana. “Nejraději ovšem koncertuji a nahrávám se souborem Michal Hromek Consort. Ten vznikl z mých spolupracovníků ze studia, z nichž nejdéle sloužícím je hráč na smyčcové nástroje René Vácha. S multiinstrumentalistou Danielem Mikoláškem a flétnistou Jakubem Klárem už ovšem spolupracuji také řadu let. Častým hostem je zmíněná zpěvačka a harfenice Kateřina Doležalová, nebráníme se ovšem i dalším možnostem,” vypočítává Hromek. V repertoáru tohoto souboru najdeme vedle už zmíněných irských, skotských a dalších písní také původní skladby, které se žánrově pohybují na hranici komorní hudby a variací na hudbu renesanční a barokní nebo lidová témata. Další kapitolou Hromkovy činnosti je spolupráce s herečkou a zpěvačkou Hanou Frejkovou, kterou kytarista doprovází v pořadech věnovaným židovským písním v jidiš.

V současné době má Michal Hromek dokončený nový projekt, který je založený na úpravách melodií ze skotské loutnové sbírky Balcarres MS, vzniklé kolem roku 1700: “Jedná se o melodie silně kontaminované lidovou hudbou, a tak pro náš soubor přímo ideální. Vedle toho se snažím repertoár rozšířit i o úpravy písní ze Slovenska a jižních Čech a také jsem nesvůj, když dlouho neupravím nějaký reel nebo jig, případně nevymyslím nějakou původní drobnost.”

Milan Tesař – Radio Proglas, FOLK

^ zpět na seznam

Michal Hromek Consort: Carolan

Přehnaně řečeno, ale je to tak: není měsíce ani roku, aby si někdo nezalistoval v legendárních hudebních sbornících a nevytáhl odsud některou z dvě stě třinácti skladeb připisovaných slepému irskému bardovi Toirdhealbhachu O’Cearbhalláinovi, jinak Turloughu Carolanovi alias O’Carolanovi z Nobberu (1670-1738). Namátkou z poslední doby: dublinská skupina Kíla, anglická folkařka Emily Slade nebo náš kytarista Michal Hromek, který takové počínání zároveň vysvětluje: “Torzovitost a víceznačnost těchto tři sta let starých fragmentů mi poskytuje vítanou záminku domýšlet a v introdukcích, mezihrách a protihlasech vymýšlet hudbu v několika stylových rovinách, které mám rád.” Jinými slovy, to co se z O’Carolana dochovalo – převážně neharmonizované melodie – pro něho představuje volné pole působnosti; nezapomínejme také, že v O’Carolanově kompozičním přístupu se odrážel vkus šlechtických patronů, takže bardovy skladby vedle nepopiratelného gaelského dědictví nesou rovněž stopy baroka či italských skladatelů, hlavně Vivaldiho nebo Corelliho.

Pro kytaristu Hromkova ražení, léta se pohybujícího na pomezí klasiky, tradice a folku proto O’Carolan zosobňuje cosi jako bezgravitační ráj; bezezbytku uchopený třeba i vzdálenou příbuzností kytary s harfou. Prvotní dojem možná čtrnáct Hromkových variací na dané téma umístí spíš do koncertních síní, než ho ale zapudí vtahující horkokrevné irství, rukupodávající, živé a vůbec neakademické pojetí, nepochybně vhodné i pro bigbíťáky. Však také Michal Hromek není žádný ofrakovanec, uspávající publikum do sebe zahleděnými opusy, ale vstřícně uvažující muzikant a jeden z nejcitlivějších českých aranžérů. Jakub Klár, René Vácha a Daniel Mikolášek zase nejsou lecjací doprovazeči: Michal Hromek Consort, to je pak skvostně znějící, i po Evropě málokde slyšený koncert pro flétny, pikoly, píšťaly, housle, bicí i cembalo; a když se nedostává, přizvou se i hobojisté nebo Václav Veselý na akordeon.Lze také doufat, že s jednou z nejlepších nahrávek své kariéry – jejíž bodování tentokrát s prominutím vynechám – se Michal Hromek zbaví i protivné nálepky ‘keltský kytarista’. Jestli jste to dobře pochopili, ono s tím keltsvím je to totiž jako s O’Carolanem.

Jiří Moravčík, Rock & Pop 2002/04

^ zpět na seznam

hrome, to je muzika! Michal Hromek Consort: Consort Music

Uvařil jsem si masalu a potichu pustil nové CD kvarteta Michal Hromek Consort: Consort Music. Hudba plynula tiše a po prvním poslechu jsem si řekl: “no, tak k čaji jsou takové instrumentálky dobré…” Pak se roztočil disk hlasitěji a začaly se dít v místnosti věci. Začal jsem objevovat, že při pečlivém poslechu se nejen nedá pít čaj, ale napopáté či desáté ještě ani náhodou nelze odchytit skladby v celé jejich hloubce, formě a smyslu. A to hrají jen čtyři muzikanti… Pane jejda; to asi nebude folk… ale, co to teda bude? Vážná hudba? World music?

Michal Hromek je znám jako kytarový virtuos věnující se v zejména keltské kytaře. CD Consort Music však jako keltský projekt zas tolik koncipováno není. Objevuje se zde totiž snad půl světa. Tklivé i tancující Skotsko, dvorní Francie, svět islámu, ale i Peru, Mississippi, středověká Francie, Portugalsko a vše se vrací přes Anglii do Irska. Je to vlastně malá cesta kolem světa, na kterou se vydáte s klasickou-neklasickou kytarou, africkými perkusemi djembe, houslemi nebo violou a příčnou flétnou. Občas se mihne další nástroj, nikoli však hostující muzikant.

Consort Music na vás v žádném případě nezapůsobí jako Michal Hromek ego ..a ti druzí jako nosiči vody. Hlavní autor a aranžér, je samozřejmě sice stěžejním muzikantem celého projektu, avšak nebojí se dát čas vyniknout i ostatním kolegům. Ostatně slovo “consort” na jakési “odborné partnerství” poukazuje. A také by bylo nepřirozené, aby klasická kytara přebila příčnou flétnu, perkuse a violu zároveň. A tak je na první poslech slyšet zejména mistrovský výkon flétnisty Jakuba Klára. Mým osobním favoritem je pak perkusista Daniel Mikolášek, jehož rafinovaný rytmický cit by si měli všichni naši perkusisté vzít za vzor. René Vácha, který střídá violu s houslemi, zůstává poněkud zpátky a spíš dotváří plochy, atmosféru skladeb, než že by strhával melodii k sobě.

Consort Music má velice propracované řazení. První a druhá skladba jsou protiváhou posledních dvou skladeb, vystupují v nich blízká melodická i rytmická témata. Některé jejich fragmenty se pak různě mihnou i v ostatních, vnitřních skladbách CD. Projekt tak lze přirovnat k symfonické básni, která je však v tomto případě podána pouze kvartetem. Podobností se standardní vážnou hudbou najdeme na CD více. První, co musí zaujmout každého, jsou nesmírně propracované aranže. Možná, že i proto na CD nevystupují hosté, že by nezapadli a příliš vyčnívali. Každý nástroj totiž nyní může hrát jakoukoli ze skladeb i jako svoji sólovou a rozhodně skladba stojí pořád za poslech. Další podobnost s projekty moderní vážné hudby je živelnost. Považuji za správné, že je při hodně hlasitém stereoposlechu slyšet, kdy se flétnista nadechuje, kdy se kytarista nevejde prsty levé ruky do strun či houslista přitlačí na smyčec… Tím dostává skladba větší sílu a autenticitu, než kdyby byla plošně zfiltrována necitlivým masteringem.

Nejsilnějších motivů jsem na CD nacházel s každým dalším poslechem více a více. Vždy jsem si říkal: “…hm, tak tohle je také nejlepší pasáž…” Intrada plní funkci předehry, hlasitost poslechu si nastavte až po jejím skončení, neboť skladba až do svého finiše tři minuty sílí – tomu říkám aranžérský oříšek! Druhou zastávkou je Wondering Aloud kde housle hrají party pro dudy, v Acres Wild jsou vynikající perkuse, zajímavý přechod od cembala do Nabuccovsky monumentálních orientálních melodií v Arabesque, nápadité a decentně nestandardní uchopení tradicionálu El Condor Passa v Los Incas, které jistě potěší každého tradicionalistu romantika. Veselé a milé je zařazení ragtimu The Gringos. Po něm následuje seskupení čtyř úzce svázaných klasičtějších skladeb, pojmenované dohromady nečekaně: Consort Music. První, tklivá (skotská?) Danza #1, otevírá prostor pro Ostinato, které, alespoň ve mně, evokuje starofrancouzská villancella. Kratičké Interlude, jakási přestávka před bouří, je zas spíš v duchu portugals

Pro folkového fanouška bude poslech CD Consort Music spíše poslechem náročným. Ono je to s námi, Čechy, problém. Žijeme pořád v melodickém romantismu a co nemá jasnou melodii, neuspěje. Smetana, Dvořák… to bychom zvládli, ale kdo vydrží pět hodin Wagnera? Ostatně – které melodie si pamatujete z Mé vlasti? Vsadím se, že motiv Kočka leze dírou moll a ti zdatnější si vzpomenou na hlavní téma Vyšehradu, ale to jen proto, že jim zvoní v uších z ranního rádia. A co část Šárka? Má také melodii? Vzpomene si na ni někdo? Ten, kdo ano, bude z CD Michal Hromek Consort: Consort Music unesen. Co říci na závěr? Indies Records umí vydat dobrý titul a upevňuje si svoji velice vysokou laťku. Přeji jim hodně zdaru.

Jeroným Lešner, FOLKtime

^ zpět na seznam

Snění Michala Hromka

Michal Hromek nechce být označován jako keltský kytarista, ačkoli právě jeho první album Keltská kytara se v roce 1993 uchytilo v Kanadě a s počtem 70 tisíc prodaných kusů patří k nejúspěšnějším tuzemským deskám v zahraničí.

“Dodnes pro to nemám vysvětlení. Další deska už tak úspěšná nebyla,” říká čtyřicetiletý hudebník, který právě vydává své šesté album Consort Music. Keltská hudba je skutečně příliš zjednodušující označení pro Hromkův styl, který zasahuje k renesanci i baroku, dotýká se skotských, anglických lidovek či moravské melodičnosti, ale vtahuje do sebe i písně britské skupiny Jethro Tull. Ostatně tullovské skladby Acres Wilda Wondering Aloud zařadil Hromek i na desku Consort Music, kterou nahrál s flétnistou Jakubem Klárem, houslistou René Váchou a bubeníkem Danielem Mikoláškem.

Hromek vypadá jako netečný, do sebe ponořený pán, jeho kytara však vyzařuje ohromné charisma. Hraje spíše měkce, jako by struny hladil – i když vybrnkává tradicionál Reynardine. Vytváří atmosféru relaxační nálady, která sjednotí všech dvanáct skladeb v jednu pestrou a zároveň uklidňující malbu. Ani rytmické snímky Danza 1 a 2, ve kterých mají prim Mikoláškovy bubny, tento éterický dojem nenaruší. Podobnou jemnost si osvojil slavný Američan Bill Frisell, i když Hromek samozřejmě není jazzman ani taková mediální hvězda. Jeho kořeny sahají spíše do klasické hudby a způsob, jakým i tu náročnější muziku promění v okouzlené snění, si zaslouží uznání. I od Keltů.

Vladimír Vlasák, Mladá fronta DNES, 11. 04. 2001

^ zpět na seznam

…

…Další album je instrumentální a nese dlouhý název MICHAL HROMEK CONSORT: CONSORT MUSIC. Ano, je to ten Michal Hromek, jehož album Keltská kytara dosáhlo před několika lety obrovského úspěchu v Kanadě, a o jehož minulém CD Five Bells jsem na stránkách Jonáše také psal. Michala Hromka, který zde hraje na kytary, doprovází Jakub Klár (flétny), René Vácha (viola a housle) a Daniel Mikolášek (bicí nástroje, vibrafon, cembalo, klavír), tedy muzikanti, kteří s ním hráli i na albu minulém. Většinu z 12 skladeb složil Hromek, dvě jsou adaptací písní Iana Andersona (Jethro Tull) a dvě vznikly jako ohlas na irské tradicionály. Zvuk nahrávek je díky nástrojovému obsazení velmi barevný, ale i vyrovnaný, čímž mám na mysli rovnováhu mezi melodickými a rytmickými nástroji. O tom, že výsledku nebylo dosaženo jen zvukařskými finesami ve studiu, jsem se přesvědčil na nedávném koncertu Consortu v Balbínově hospůdce, kde byly ke slyšení jak kousky z tohoto alba, tak i skladby jiné, mezi nimiž zářily úpravy písní irského muzika

Ivan Kott, Zpravodaj Jonáš-klubu č. 8

^ zpět na seznam

…

Po dvou letech přichází kytarista Michal Hromek s další diskem pod názvem: Michal Hromek Consort: Consort Music. Jak je již z názvu tohoto výjimečného díla zřejmé, nepodílí se Michal Hromek na tomto albu sám, ale pod přídomkem Consort se skrývají vynikající hudebníci a jejich přítomnost a nesporné kvality dávají této nahrávce již předem punc kvality.

Michal Hromek Consort je tvořena muzikanty, kteří již spolu v minulosti spolupracovali a svým vkladem a vzájemným hudebním porozuměním vtiskly nahrávce neopakovatelnou pečeť. Vedle již zavedeného Michala Hromka jsou členy tohoto souboru hráč na housle a violu René Vácha, na bicí, čembalo, vibrafon a klavír hraje Daniel Mikolášek, shodou okolností oba pánové jsou členy České filharmonie. Seskupení ještě doplňuje flétnista Jakub Klár. Michal Hromek je zkušený harcovník po krajích keltských, vždyť již jeho první a bezpochyby nejúspěšnější album z roku 1990 pod názvem Keltská kytara dosáhla velkých úspěchů i v zahraničí a Michal Hromek se s tímto dílem stal nejprodávanějším českým interpretem mimo oblast českých luhů a hájů. Jeho další alba sice nedosáhla tak pronikavého úspěchu, přesto si je ale zaslouží připomenout: U lva a jednorožce (1992), Folk-Barogue And Other Rags For Guitar (1994), The Wild Mountain Thyme (1996) a nakonec Five Bells (1999).

Na zatím posledním albu Consort Music dochází k logickému následování jeho předchozí produkce, to znamená úprav a daptace tradičních anglických, irských, ale také českých a moravských skladeb. Na albu Consort Music se vedle úprav dvou irských lidových písní objevují i jeho vlastní kompozice a dokonce tvoří přavážnou část nahrávky. Snad největším překvapením je uvedení dvou skladeb zpěváka a zakladatele legendárních Jethro Tull Iana Andersona, Wondering Alound a Acres Wild, které jsou v Hromkově transformaci snad ještě zdařilejší a přitažlivější než ve svém orginálu.

Album Michal Hromek Consort: Consort Music je na našem trhu výjimečné album, které překvapí svojí žánrovou otevřeností a vstřícností. Není to jen hudba instrumentální a komorní, je to hudba, která svojí autentičností a instrumentálním provedením posunuje keltství Michala Hromka kamsi blíž mezi běžné posluchače, aniž by se on musel podbízet a nebo slevovat ze své, jak jsme si už zvykli, výjimečné kvality.

Speierl z Domažlic

^ zpět na seznam

Michal Hromek hledá spodní keltské proudy ještě hlouběji

Šesté album Michala Hromka – kytaristy a skladatele s klasickým vzděláním – obsahuje jemnou akustickou hudbu tématicky volně inspirovanou keltskými motivy, předklasickou vážnou hudbou, a také folkem a jazzem.

Kytarista Michal Hromek se věnuje adaptacím britské a irské lidové hudby i vlastnímu skládání ovlivněnému – kromě keltského a moravského folkloru – i renesanční loutnovou hudbou, folkem a některými oblastmi jazzu. Dosud natočil alba Keltská kytara, U lva a jednorožce, Folk-baroque and others rags, The Wild Montain Thyme a Five Bells. Živě vystupuje – vedle příležitostné spolupráce s řadou významných hudebních osobností – buď v duu Keltská kytara (s Jiřím Tonem), nebo s vlastní skupinou Michal Hromek Consort, s níž natočil i toto album. Kytaristovými rovnocennými spoluhráči jsou zde Jakub Klár (flétny), působící v několika dalších hudebních formacích, a dva členové České filharmonie: Daniel Mikolášek (bicí, vibrafon, piano, cembalo) a René Vácha (viola, housle).

CD obsahuje dvanáct skladeb, z nichž osm napsal Hromek sám, dvě jsou adaptacemi písní Iana Andersona, vůdčí osobnosti legendární britské skupiny Jethro Tull, a zbylé dvě pak jemné irské lidovky. Celé album má poklidnější, dá se říci akademičtější polohu. Z té se nejvýrazněji vymyká Andersonovské Acres Wild (zatímco druhá skladba tohoto autora zcela splynula s ostatním repertoárem), které sice nedosahuje dravosti originálu, ale přesto je zde bezesporu nejhybnější písní – perkusní rytmika je ostřejší a společné běhy flétny a houslí jsou vzorně vystřiženy. Z ostatních skladeb zaujme ještě Los Incos s jihoamerickými motivy, rytmičtější Danza #2 a melodický tradicionál Reynardine; ostatní jako by spíše splývaly do nerozlišitelné a snadno zaměnitelné kultivované hudební plochy.

Šestou deskou Michala Hromka rozpoznatelně pokračuje trend zachytitelný v linii jednotlivých alb, tj. postupné rozšiřování inspiračních zdrojů a přesouvání jednoznačnějších keltských inspirací kamsi do hlubší roviny.

Pavel Hlavatý, AlbumCity.cz

^ zpět na seznam

Michal Hromek Consort

Po několika sólových albech vydává kytarista Michal Hromek první album se svou skupinou Michal Hromek Consort. Neznamená to však žádný zásadní zlom v jeho diskografii. Keltským kořenům zůstává Hromek stále věrný.

Michal Hromek se sice může počítat k muzikantům, kteří zažili opravdový úspěch v zahraničí (jeho debutového alba se v Kanadě prodalo přes sedmdesát tisíc výlisků), povahou své tvorby je to však umělec orientující se na poměrně vyhraněné publikum. Už prvním, čistě sólovým albem Keltská kytara zřetelně vymezil své směřování, na dalších (například Folk-Baroque, U lva a jednorožce, Five Bells) přibíral spoluhráče, mírně rozšiřoval tvůrčí záběr, ale stále zůstával tvůrcem, který i ve vlastních skladbách vychází z tradic keltské hudby, nesnaží se ji nijak “modernizovat” a je věrný čistě instrumentálnímu pojetí.

První album skupiny Michal Hromek Consort plynule navazuje na předchozí sólové Hromkovy desky. Flétnista Jakub Klár, houslista René Vácha a Daniel Mikolášek (perkuse, vibrafon, cembalo, klavír) hrají s Hromkem už tři roky a je to stabilizovaná sestava. Nahrávka – na rozdíl od některých Hromkových předchozích, čistě studiových projektů, které nikdy nebyly převedeny na pódium – plně odpovídá koncertnímu pojetí, vznikala do značné míry bez playbacků, natáčelo se taky v kostele Církve československé husitské v Dejvicích.

Vedle původních Hromkových skladeb a dvou tradicionálů tady došlo i na dvě písně od Jethro Tull – Wondering Aloud a Acres Wild (pod souhrnným názvem Two Pieces from Merry England). Není to však známka Hromkova příklonu k rocku, obě písně už v originálních verzích navazovaly na tradiční hudbu a podání Hromkovy skupiny tuto “spjatost” ještě zdůrazňuje. Consort Music je tedy dalším krokem na jasně vymezené Hromkově cestě, album sice ničím příliš nepřekvapí, ale jeho kvality jsou neoddiskutovatelné.

Jaroslav Riedel

^ zpět na seznam

Pět zvonů

V jedné pražské hudební škole již řadu let učí kytarista MICHAL HROMEK. Pravděpodobně by jeho jméno znalo jen několik odborníků z oboru, kdyby nebylo kompaktních desek, jež vydal Bonton. V Severní Americe se prodalo v 90. letech již více než 80 tisíc disků s jeho hudbou, a dostal se tak do pozice, kdy všichni naši umělci mohou jen závistivě pomrkávat.

Jeho cesta ke klasické kytaře nebyla přímá. (Už mi to připadá jako klišé.) Jako dítě “chodil do houslí”, ale brzy s tím přestal a ke kytaře se dostal až v teenagerských letech. Tehdy hodně poslouchal folkovou a countryovou muziku a začal horovat pro kytarové zvuky jakéhokoliv druhu. Ne náhodou nadšeně naslouchal mimo jiné i písničkám Simona a Garfunkela.

“To už byl jen krok k tomu, abych se stal aktivním kytaristou. Na konci gymnázia a potom při studiu jazykové školy mě učil Stanislav Juřica. Tehdy se otevřela nová konzervatoř v Pardubicích a on byl jmenován profesorem. Já jsem sice původně udělal zkoušky na teplickou konzervatoř, ale nakonec jsem skončil v Pardubicích.”

Už v době studia klasické kytary ho nejvíce zajímaly na rozdíl od klasicismu a romantismu, kdy kytara jako sólový nástroj skomírala, transkripce barokních a renesančních skladeb. Vedle toho začal horovat pro lidovou hudbu – nejdříve moravskou, a po seznámení s irskými obdobami moravského Sušila a zvláště s tvorbou legendárního barda, harfeníka Turlougha O’Carolana, i pro tradiční irskou a anglickou hudbu. Keltská kulturní oblast – Irsko, Skotsko, Anglie – se mu stala osudem.”

Dlouho mi připadalo nějak nepatřičné se více věnovat něčemu tak zeměpisně vzdálenému. Proto jsem v 80. letech hrál s jednou skupinou spíše úpravy moravských písniček. S odstupem času si myslím, že to byla drzost – moravský folklór je hodně specifický. Sbírka s O’Carolanovými melodiemi, zapsanými až s velkým časovým odstupem, se mi stala ihned blízkou. O’Carolan byl jedním z posledních bardů, kteří v první polovině 18. století putovali Irskem a hráli v domech šlechticů, významných majitelů panství a měšfanů. Traduje se, že svedl dokonce umělecký souboj s tehdejším houslovým virtuosem Geminianim.” Na počátku 90. let nabídl Michal Hromek asi dvacet minut hudby s keltskou tematikou Martinu Kratochvílovi, majiteli Bontonu, a ten s ním prozřetelně domluvil vytvoření celé desky. Tak vznikla v roce 1990Keltská kytara. Následovaly U lva a jednorožce (1992), Folk-Baroque (1994) a The Wild Mountain Thyme s podtitulem Keltská suita (1996).

“Moje nahrávky zčásti využívají keltské zdroje, a to ještě dost autonomně. Navíc melodie, které přebírám jsou hodně stylizovány, lidovým skupinám z Irska nebo Anglie je to rozhodně hodně vzdálené.”

V tom je také asi jedno z kouzel této hudby. Hromek si nehraje na irského barda s kytarou, jeho hudba má osobitý rukopis. Melodie jsou snadno identifikovatelné a pracuje s nimi tradičním způsobem, to jest rozvíjením a variační technikou. Podobně jako byl O’Carolan ovlivněn barokní hudbou, pracuje i Michal Hromek s barokní idiomatikou a nezříká se ani renesančních inspirací. Zvláštní syntézu jemně doplňují některé prvky kompoziční praxe 20. století.

V březnu vydal svou první desku u Sony Music Bonton na labelu Sony Classical s názvem Five Bells a opět se zde střetnete s lidovými a barokními inspiracemi. Pět zvonů ovšem znamená velký krok vpřed. Spolupráce s řadou výborných profesionálních hudebníků byla katalyzátorem vývoje od jednoduchosti u Keltské kytary k větší propracovanosti a prokomponovanosti skladeb. Strukturální posun je jedním z největších kladů projektu.

Pět zvonů jsou šťastně vyvážené. Úvodní suita, kde velkou roli hrají perkuse, je vystřídána Fantazií na irskou baladu pro sólovou kytaru. Kompozičně nejsevřenější je neobarokní Adagio a Allegro. Další kytarové sólové intermezzo předjímá závěrečnou suitu Na západ. V Pěti zvonech je i věta se zvědavost vzbuzujícím názvem Skandál v Čechách. Autor k tomu dodává: “Ve Skandálu jsem vyšel z mého návrhu na znělku pro Český rozhlas, kde jsem použil i motiv Smetanova Vyšehradu. Název skladby jsem potom převzal z povídky mého oblíbeného spisovatele – Arthura Conana Doyla. Na západ začíná přirozeně na východě – moravskou balaou na melodii ze Sušila. Tento výchozí bod byl jasný hned na počátku. Předem rozhodnuto bylo i o západním cíli – irské baladě. Hledal jsem spojovací články a našel je v Německu, Anglii a Skotsku. Naleznout vhodnou německou inspiraci bylo kupodivu velmi obtížné. Zjistil jsem totiž, že je těžké vybrat ze 700 písní jednu, která by se mi líbila.”

Na světě je tedy pět desek a zároveň i pět zvonů Michala Hromka. Sympaticky se pohybuje na pomezí klasické hudby a folku a osobitým způsobem navázal na folk-baroque, anglické hnutí ze 70. let. Čtenářům HARMONIE, kteří si desku obstarají, doporučuji, aby k poslechu popijeli Baileys. Bude vám lépe chutnat jak hudba, tak irská likérová specialita. Myslím, že pětka je šfastným číslem Michala Hromka.

Luboš Stehlík, Harmonie, 4/1999

^ zpět na seznam

Nejen keltská kytara

Kytarista Michal Hromek vydal v roce 1990 album Keltská kytara a razem se širší veřejnosti takřka neznámého umělce stal velmi žádaný interpret, komerčně úspěšný dokonce i za hranicemi naší vlasti. Právě jeho debutu se až v daleké Kanadě prodalo víc než sedmdesát tisíc kusů (!) a Hromek za něj v roce 1997 převzal Zlatou desku. Přestože se nijak netají svými sympatiemi ke keltským melodiím, v žádném případě nepatří k těm, kteří si ze současného zájmu o ‘vše keltské’ udělali velice výhodnou živnost. Ostatně jeho další alba U lva a jednorožce (1992), Folk-Baroque And Other Rags for Guitar (1994) a The Wild Mountain Thyme (1996) obsahují i řadu dalších motivů, v nichž se dají rozpoznat ozvěny například hudby barokní či renesanční. V plné mire to platí i o právě vydávané novince Five Bells.

Na vašem nejčerstvělším albu Five Bells se kromě mnoha dalsích objevují i muzikanti, s nimiž už nějaký čas vystupujete při živém hraní. Zdá se tedy, že po letech účinkování v duu jste konečně našel vhodné spoluhráče i pro rošířenou koncertni sestavu…

Na předchozím albu The Wild Mountain Thyme jsem nově spolupracoval s flétnistou Jakubem Klárem a bubeníkem Danielem Mikoláškem, což je mimochodem bratr písničkáře Bohdana Mikoláška. Houslista René Vácha se mnou hrál už na starších deskách, ale vlastně žádnou z nich jsem nikdy nemohl ověřit koncertním hraním, a tak nás napadlo, že bychom to mohli zkusit právě v tomhle složení. Jsem velmi rád, i když zas je tu problém s časem, protože Daniel a René jezdí často s českou filharmonií. Teď zrovna máme vynucenou přestávku, ovšem způsobenou tím, že René dostal studijní volno a odjel skoro na dva měsíce do Indie. Takže čekáme, jestli se nevrátí vyholený, nezahodí violu a neodejde do ašramu někam na Moravu…

V duu pokračuju dál. Už asi třetí rok hraju s Jiřím Tonem a koncertů s ním je podstatně víc. Repertoár dua i kvarteta se částečně překrývá, protože některé věci mám upraveny pro obě sestavy, ale z větší části se liší. Vyjma přísně kytarového Folk-Baroque jsme s kvartetem dosud hráli skladby ze třech ostatních alb, ale vlastně nikdy ve stejné podobě jako na deskách, protože studiová obsazení byla vždy zas ještě nějak obohacená. Dokonce větší měrou to platí i pro Five Bells, a přestože jsme se na něm všichni čtyři podíleli – René s Danielem do konce i jako producenti – s výjimkou asi dvou věcí jsme si z něj na koncertech, ač to zní trochu paradoxně, zas nemohli předem nic vyzkoušet.

Na Five Bells je znát další posun od dosud převažujícících keltských motivů k širšímu žánrovému rozptylu. Mohl byste popsat zrod alba a jeho inspiracní zdroje?

Repertoár se rodil dlouho, asi dva roky jsem tomu věnoval. Na začátku většinou přijde drobný nápad, který se mi zdá být relativně nosný a vede mě k představě, k čemu by mohl dál směřovat. Často se ale stane, že se pak vyvíjí svým vlastním životem. Rád sdružuju skladby do suit, protože mám pocit, že z takových bloků se pak album lépe poskládá. Právě na téhle desce jsou uprostřed dvě jakoby barokní věci a já tam chtěl pochopitelně vymyslet i třetí, aby tvořily něco na způsob barokního koncertu. Všechno, co jsem ke konci psal, mi ale připadalo jen jako etuda v daném stylu, a tak nakonec zůstaly dvě Adagio & Allegro. Jsou orámované kytarovým sólem, které je v první verzi úplné a v druhé jen jako takový zvukový klon z té původní.

Na začátku a na konci alba jsou dvě suity pro poměrně velké obsazení – kytara, harfa, flétna, hoboj, viola, fagot a bicí. V závěrečné Wesfward Bound jsem měl nejprve moravskou melodii ze Sušila, pak irskou, rovněž z nějaké sbírky, a dál jsem měl v úmyslu najít i něco z Německa, ale bylo to dost krušné. Po dlouhém pátrání jsem si půjčil reprezentativní sbírku asi sedmi set německých písniček a snažil se vybrat nějakou opravdu pěknou melodii, ale asi po čtyřech stovkách jsem své úsilí vzdal. Přitom Němci jsou jistě úžasní muzikanti, takže nevím, jestli jsem měl jen takovou smůlu… Zkrátka nakonec došlo na dvě úplně nejhorší odrhovačky, z nich vznikl takový šraml … Swiffly Across Germany…. Chtěl jsem ještě vybrat nějakou francouzskou, případně holandskou, že bych se dostal na Západ logičtěji, ale už to bylo hrozně násilné a mechanické, tak jsem ještě použil skotskou a anglickou melodii – obě jsem znal z podání Steeleye Span.

Úvodní suita i celá deska nese název Five Bells. Má to nějakou souvislost s Oldfieldovými Tubular Bells?

Toho jsem se trochu bál, že to takhle vyzní, ale tahle suita měla hodně 514 taktů, vět bylo taky pět a často v nich používám zvony… Taky jsem si říkal, že by se mi líbilo, kdyby se deska mohla jmenovat podle nějaké hospody, i když spíš chestertonovské než irské, a hospoda U pěti zvonů je docela hezký název.

Má to navíc i pointu. Byl jsem v létě se ženou v Londýně, a když jsme se vraceli domů, tak na jednom jižním předměstí náš autobus na chvíli zastavil a já z okna najednou uviděl typickou anglickou hospodu, která se jmenovala Five Bells. Ještě na trajektu jsem na plánu Londýna identifikoval její umístění, a když tam krátce po mně jeli s orchestrem Daniel a René, zašli do té hospody a mluvili tam s majitelkou, zda by neměla námitky proti případnému využití objektu v rámci promotion které bude vydání desky provázet. Docelá bych si totiž ve spojení s tou hospodou dovedl představit třeba natáčení klipu. Nebyla proti, ale nakonec Bonton usoudil, že by mohly být problémy s autorskými právy na vývěsní štít, a tak z toho sešlo.

Věta A Scandal In Bohemia ze suity Five Bells je věnována autoru Sherlocka Holmese Arthuru Conanu Doylovi a našemu Bedřichu Smetanovi…

Asi před dvěma roky vyhlašovali v rozhlase soutěž na znělku zpravodajského pořadu stanice Praha. Podmínkou byla délka dvacet vteřin, použití akustických nástrojů a téma Vyšehradu. Zkusil jsem něco napsat a poslal to tam, ale bylo mi odpovězeno, že je to sice hezké, ale takové ke~ské. Melodie byla celá v moll a docela chápu, že se asi nehodila. Nicméně jsem pak tenhle dvacetivteřinový bloček s harfou, hobojem a kytarou použil právě tady a zatím ho skoro nikdo nepoznal. Když jsem uvažoval o názvech a chtěl, aby nějak souvisely s Anglií, tak jsem taky listoval mými obIbenými povídkami o Sherlocku Holmesovi a jedna z nich se jmenuje Skandál v Čechách. Tak jsem její název vzhledem k tomu Vyšehradu použil.

Rád posloucháte kapely jako Steeleye Span či Pentangle. Co takhle někdy trochu dívčího vokálu?

Moc se tím nezabývám, i když se ta možnost opravdu nabízí, ale problém je spíš personální. Časem bych chtěl stávající kvarteto rozšířit aspoň o violoncello, protože mi přece jen schází basová linka, a kdyby k tomu měla přibýt ještě vokalistka… Lákavé to ale je.

Dovedete se představit nějaký společný projekt s kapelou, která nevychází z klasického přístupu, například s Kukulínem Jana Hrubeho?

Když Hrubý křtil mou třetí desku, tak se zmínil o možnosti udělat něco spolu, ale k ničemu zatím nedošlo. Já si ho vážím a jeho muzika se mi líbí, ale řekl bych, že je přece jen založená na jiných principech. Určitě by mě to ale lákalo. Já jsem ted například zaranžoval Acres Wild z Heavy Horses od Jethro Tull (kapela to ještě neví, ale jinak jsem od bigbítu přece jen poněkud vzdálený, což je mi ovšem někdy docela líto.

Leoš Kofroň, Rock & Pop 3/1999

^ zpět na seznam

Michal Hromek

Všechno nasvědčuje tomu. že kytarista Michal Hromek na svém novém albu shrnul a propojil postupy, s nimiž experimentoval na svých předchozích albech. Tentokrát se ale rozhodně nejedná o více či méně inspirované transkripce “keltských” tradicionálů, promíchané s Hromkovými vlastními skladbami. Album Five Bells je výhradně autorské dílo. Autorovy inspirační zdroje se ovšem nemění. Nikdo to ale zřejmě ani nepředpokládá, soudě alespoň podle dedikací k některým skladbám (Bedrich Smetana. Antonio Vivaldi. Steeleye Span).

V Preamble, úvodní pasáži suity At The Five Bells i celé desky, udávají prim lahodné zvuky hoboje, bassoonu a flétny. Kytarový tón tady neuslyšíme. V téže suitě na něj ovšem později narazíme: ve chvíli, kdy zaregistrujeme teplou a zároveň svižnou souhru kytary s harfou. V závěru nás potěší nenápadně hybné, promyšlené perkuse.

Anticipation, fantazie na téma irské balady je připomínkou a rozvinutím autorského přístupu, jímž Michal Hromek po léta adaptuje tradiční témata.

Adagio a vivaldiovské Allegro jsou po intelektuálních výstřelcích skladatelů posledních desetiletí prijemnou rehabilitací vážné hudby jako média pro neotřelé a přitom srozumitelné přenášení vypjatých emocí.

Těžištěm desky a navíc symbolickým akronymem Hromkovy umělecké pouti je závěrečná suita na evropská folklórní témata Westward Bound. Začíná v lehce vánoční náladě na Moravě (zdá se, že v jediné celistvé oblasti u nás, v níž se zachovala živá tradice lidové hudby). Pokračuje přes Německo (s anekdotickým virblem bicích), a nese se i do zemí zaslíbených: řizněji do Skotska a Anglie a zadumaně na irský Smaragdový ostrov.

Hromkovy desky se na západ od našich hranic prodávají v desítkách tisíc kusů, ale u nás je hudba, kterou Michal skládá a hraje, stále trochu výlučným a hůře zařaditelným posluchačským žánrem. Na rozdíl od inspirovaně rozjetých Irish Dew či autorsky původnějšího (nicméně zrovna tak rozhýbaného) Kukulína, je Hromkova tvorba občas označována za jakousi “kultivovanou hudební kulisu”. To je samozřejmě nesmysl. Pokud si pustíte album Five Bells, dobře ho poslouchejte. Nebo ho radši nechte být.

Saša Neuman, Rolling Stone č.1 4/99

^ zpět na seznam

Hromek se vymanil ze škatulky

Kytaristovi Michalu Hromkovi se podařily hned dvě neuvěřitelné věci. Za prvé je jeho jméno pojmem i pro posluchače, kteří by o komorní instrumentální hudbu ani nezavadili, za druhé se jeho debutového alba Keltská kytara z roku 1990 prodalo v Kanadě více než sedmdesát tisíc a Hromek se jako držitel tamní platinové desky stal nejprodávanějším českým současným interpretem. K pověsti Michala Hromka v Čechách určitě přispěla zdejší “keltománie”, které téma jeho prvního alba vyhovělo. Přitom na následujících třech deskách se od tohoto zaměření tu více, tu méně oddaloval ve prospěch inspiračně šíře pojaté hudby, byť se irských motivů nikdy nevzdal docela. Potřeba být “také”- nikoli “pouze”- keltským kytaristou je jasně patrná i z Hromkova nového alba Five Bells. Skladba Anticipation s podtitulem A Fantasy on an Irish Ballad představuje Hromka tak, jak jej většina posluchačů zná. Folklorní motivy rozvíjí kytarista i ve variacích na moravské, německé, skotské a irské lidové melodie v suitě Westward Bound. Naproti tomu skladba Adagio & Allegro už svým věnováním Antoniovi Vivaldimu a instrumentací (kytara, spinet, smyčce, hoboj) napovídá Hromkův odskok k silným prvkům barokní hudby.

Hlavní část alba, suita At The Five Bells, pak autora představuje žánrově nejvolněji- vlivy lze ohraničit na jedné straně prostotou folklorních nápěvů, na druhé méně běžnými harmoniemi soudobé vážné hudby. Albem Five Bells tedy snad konečně v povědomí posluchačů Hromek vystoupí z těsné keltské škatulky a bude po zásluze vnímán jako univerzální – a vůči publiku vstřícný – hudebník se specifickým rukopisem.

Ondřej Bezr, Lidové noviny 1. 4. 1999

^ zpět na seznam

THE WILD MOUNTAIN THYME

Michal Hromek vydal svou první desku Keltská kytara ještě předtím, než nastal keltský boom (a leckdy i keltské blbnutí) ve vlastech českých. Na své novince The Wild Mountain Thyme (což samozřejmě znamená horskou mateřídoušku, nikoli tymián) používá podtitul Keltská suita, a myslím si, že by si jej dokázal obhájit. Suita odkazuje k cyklickým skladbám vážné hudby a album je rozděleno ve čtyři části, z nichž snad přinejmenším první tři by označení suita snesly. U Hromka je patrná dvojakost inspirace – lidovými motivy keltských zemí, najmě Irska, a barokní hudbou. Tato inspirace se schází v New Irish Suite After Carolan, zkomponované interpretem na základě melodií fenomenálního barokního irského harfenisty.Keltskou inspiraci jistě vycítíme – byť zprostředkovaně – i v Lamento di Tristan and La Rotta italského raně renesančního anonyma, neboť Tristan byl rytířem Kruhového stolu. K představám barokního dvora a suity jako volného cyklu tanečních čísel patři i původně loutnové duety anglické provenience ve starých tanečnich rytmech, přepsané pro kytaru a harfu.Celková instrumentace skladeb je ve výčtu nástrojů velmi umírněná, kromě klasické kytary Hromek originálně používá i původně barokní vynález “high string” kytary zajímavě simulující v přeznívajících tónech harfový zvuk. Umírněnost nástrojovou ale nahrazuje virtuozita interpretační. Hosté střídmě používají další “barokně-keltské” nástroje (harfa, housle. viola, flétna, perkuse), v závěru pak na Hromkových nosičích poprvé zazní zpěv – Oldřicha Ortinského. Celkově vznikla velmi kultivovaná a s úctou vytvořená deska poučené interpretace krásné staré muziky. Myslím, že to není, v důsledcích vzato, ani hudba keltská, ani suita. Ale obojím je to svrchovaně inspirováno.

Jiří moravský Brabec, Hitbox 7-8/1996

^ zpět na seznam

FOLK BAROQUE

Do třetice všeho keltského, ovšem se subjektivním posunem: kytarista Michal Hromek kápl opravdu mnohým posluchačům do noty svými kultivovanými nahrávkami na albech Keltská kytara a U lva a jednorožce. Nové album Folk-Baroque (and Other Rags For Guitar) vydává opět Bonton a Hromek s přáteli (tentokrát na nahrávce neznějí žádné jiné nástroje než kytary), dál ohledává nerv keltské a evropské hudební tradice.Na albu se podařilo vytvořit příjemné napětí, které vyvěrá z proplétání tří tematických linii: tou první, která album otevírá, jsou instrumentální verze českých koled (Byla cesta ušlapaná, Den přeslavný, drahou transkripce skladeb barokní hudby (vedle Vivaldiho především irského varhaníka Turlogha O’Carolana), znějí tu i skladby Michala Hromka. Sám protagonista napsal k nahrávce poměrně obsáhlý komentář, v němž přibližuje jak terminus technicus folk-baroque, tak netradiční vysokostrunnou kytaru, na kterou nahrál v několika snímcích playbacky. Dalšími muzikanty jsou hostující kytaristé Jiří Ton, Martin Mysliveček aJaroslav Šindler; toho posledního znají především jazoví posluchači – mimo jiné jako doprovazeče Jiřího Stivína. Hromkovy desky mají, domnívám se, především dvojí účinek: uspokojují posluchačskou vrstvu, která hledá cosi jako hudebně kultivovanou new age; zároveň jsou tyhle skladby v naší době nenápadnou, populární rehabilitací klasické kytary. Nebylo by divu, kdyby po poslechu těchhle elegantních eskapád leckterý mrňavý posluchač rozbil prasátko a zašel si do obchodu pro španělku.

Pavel Klusák, Pro-gram říjen 1994

^ zpět na seznam

U lva a jednorožce

Po komorně laděném albu Keltská kytara (Bonton, 1990), kde koncertní kytaru jen místy obohacují flétny, bubínky nebo housle, si autor skladeb, úprav a aranží MICHAL HROMEK troufl na plnější zvuk komorního orchestru se smyčci, flétnami a krumhorny a na delší suitové útvary.Výsledkem je sympatická a zdařilá hudba na albu U LVA A JEDNOROŽCE (Bonton). Je soudobá tím, jak si nečiní nárok na historickou hodnověrnost. Je historická tím, jak si vychutnává dědictví tradic staré taneční a lidové hudby. Rytmicky moderně cítěné pasáže se střídají s baladickými impresemi, orchestrální zvuk se sólovou kytarou. Vhodné pro malinké děti stejně jako stařečky. Vhodné i jako kultivovaná hudební kulisa. O takovéhle funkce se po celá desetiletí snažili tvůrci tzv. vyššího populáru, avšak marně. Klasicko-romantický koncept k tomuto cíli zjevně nevedl. Moderní doba má pocitově blíž k předklasické době, kterou pociťuje stejně exoticky jako třeba orient. Michal Hromek a jeho přátelé prokázali dostatek hudebního citu a vkusu a rozvinuli do větší hloubky a šíře, co naznačila už zmíněná Keltská kytara.

Aleš Opekar, Lidové noviny 12. 5. 1993

^ zpět na seznam

Keltské rozjímání

Bonton programově vydává hudbu určenou k relaxaci a snaží se přitom pronikat i do okrajových žánrů. Takovým případem je i Keltská kytara donedávna naprosto neznámého Michala Hromka, který se z vlastního zájmu věnoval transkripcím skladeb irských bardů, mezi nimiž vynikal Turlogh O’Carolan. Protože se do dnešní doby zachovaly pouze neharmonizované melodie, pokusil se Hromek o jejich rekonstrukci. Těžko lze samozřejmě posoudit jejich věrnost už proto, že skladby byly určené původně pro diatonicky laděnou harfu ve čtyřech oktávách, a převedl je pro kytaru. Ta samozřejmě albu dominuje. Občas ji však další nástroje, jako jsou příné a zobcové flétny nebo viola a housle, nejen podmalovávají, ale na chvíli přejímají i vůdčí roli. Citlivě ji doprovázejí i perkuse nebo vokál.Na albu převažují transkripce tradičních témat, zejména O’Carolanovy dilny. Najdeme však na něm i dvě Hromkovy práce – trojdílnou Suitu a Mixolydian Song, který složil spolu s pianistou Pavlem Kalinou. Většina skladeb má teskný ráz, i když nejsou vždy jen v pomalých tempech. Veselejší je jen pochodový Blarney Pilgrim.Album rozhodně není určeno jen znalcům keltského folklóru, ale potěší i posluchače, kteří se snaží najít v hudbě néco jiného než pouhou kulisu k hovoru. Nelze přitom zapomínat, že už od konce šedesátých let vzrůstá mezi muzikanty, a to i rockovými, zápem o keltské motivy. Před pár lety jsme dokonce u nás mohli slyšet Alana Stivella. Vlna zájmu o keltskou melodiku však dosud neopadla, o čemž nejlépe svědčí úspěch skupiny Clannad, takže vydáním Hromkovy desky Bonton navíc sleduje i současné hudební trendy.

MF Dnes 9. 4. 1991

^ zpět na seznam