New Scorpion Band

V české hudební terminologii zdomácnělé anglické slovo „folk“ má v našem domácím kontextu poněkud jiný význam než v zemi svého původu. Hudební soubory, které se věnují úpravám lidové hudby Čech a Moravy, budeme někdy označovat jako folkové (např. skupiny Kantoři či Minesengři), ale o jiných (jako jsou např. Brněnští gajdoši nebo soubor Technik) budeme mluvit jako o folklórních nebo lidových. V případě souboru Musica Bohemica (i když ponecháme stranou tu část repertoáru, kterou tvoří realizace staré hudby nebo původní skladby Jaroslava Krčka) budeme hledat asi ještě jiné označení. Při překladu do angličtiny bychom ovšem tento rozdíl těžko vyjadřovali a museli bychom si vystačit právě se slovem „folk“. Myslím, že tato skutečnost docela výrazně odráží odlišné pojetí tradice a kontinuity, jaké máme v českých zemích a jaké mají Britové. Možná to říká také něco o kulturním a národním sebevědomí  obou společenství, ale to by určitě bylo téma do jiného článku. Zmiňuji to hlavně proto, že v Británii nevznikla tak hluboká propast mezi takzvaně autentickou interpretací lidové hudby (tím myslím to, čemu bychom u nás říkali folklór) a tou oblastí hudební tvorby, která se k  lidovým tématům přibližuje spíš z pozic populární hudby. Situace v této oblasti nebyla nakonec bezrozporná ani v samotné Británii a Americe, a v současném globalizovaném světě je navíc všechno zase ještě trochu jinak, nicméně zásadní rozdíl tu je.

Jedním z takových souborů, u kterého bychom možná trochu váhali, jaké z těch zmíněných českých adjektiv použít, je anglické kvinteto „New Scorpion Band“. Jedná se o skupinu pěti hudebníků, jejíž název odkazuje na jakousi vesnickou dechovku, jakých bylo v Anglii zřejmě velké množství a která působila v jihoanglickém Dorsetu v období relativního rozkvětu, jenž následoval po porážce Napoleona. Jmenovala se Scorpion Band. Naše kapela, tedy New Scorpion Band vznikla v roce 1993 a s výjimkou obsazení postu hráče na smyčcové nástroje jí tvoří stále titíž muzikanti. Vedoucím a asi tím skutečným iniciátorem celého projektu je hlavní zpěvák souboru a hráč na různé typy akordeonů (zvláště na concertinu a melodeon) Tim Laycock. Na housle, barokní housle, violu a další typy historických smyčcových nástrojů, ale příležitostně i na trombón nebo kytaru hraje Sharon Lindo, která nahradila původního houslistu Colina Thompsona. Na kytaru, anglickou kytaru, barokní kytaru, mandolínu, banjo, loutnu, theorbu i oud hraje Robin Jeffrey. Pro zvuk souboru jsou ale možná nejcharakterističtější dechové nástroje, které společně obsluhují Brian Gulland (původním školením fagotista a klavírista) a trumpetista a hráč na všemožné dudy, skotské, irské i anglické, Robert White. Oba ovšem hrají na řadu dalších dřev i žesťů včetně hoboje, anglického rohu, flétny, tuby, trombónu, zobcových fléten a whistlů. Všichni také dobře zpívají, takže si pro zpestření občas troufnou i na kousky a cappella.

S výjimkou Tima Laycocka, který se jako autor i interpret také věnuje divadlu, se jedná o muzikanty, kteří jsou známí více mezi hudebními producenty a odborníky z nahrávacích studií než mezi širokou veřejností. Pamětníci rozkvětu folku a folk-rocku 70. a 80. let si asi vzpomenou na anglický soubor Gryphon nebo francouzský Malicorne, kde působil Brian Gulland, ale ostatní členové souboru se pohybují spíš v oblasti staré hudby nebo se uplatňují jako studioví hráči. Výčet filmů a televizních pořadů, na jejichž hudební složce se coby interpreti, ale často i jako autoři a aranžéři podíleli, je velmi působivý a podobné je to se seznamem osobností z nejrůznějších hudebních oblastí, s nimiž hudebníci na jejich projektech spolupracovali. Zmíním na jedné alespoň Pána prstenů nebo Gladiátora a na druhé Sira Simona Rattla či Paula McCartneyho. Aktivita všech pěti muzikantů je pozoruhodná a mimo jiné cosi vypovídá o nutné otužilosti a přičinlivosti profesionálního hudebníka současnosti. Robina Jeffreyho jsme například v minulém roce mohli vidět a slyšet i v Praze, kde v rámci souboru The Burning Bush, který se věnuje širokému spektru židovské hudby, vystoupil na festivalu Devět bran.

New Scorpion Band dosud nahrál a vlastním nákladem vydal šest alb. Naprostou většinu jejich repertoáru tvoří autorské úpravy lidových písní a tanců z Anglie, Skotska a Irska. Výjimku  představuje několik původních písní ohlasového typu. Aranžmá skladeb jsou většinou kolektivním dílem a těží z instrumentální zběhlosti a zkušenosti jednotlivých muzikantů. Způsob, jakým soubor k stylizaci lidové hudby nejrůznějšího typu přistupuje, je pro dnešní dobu poněkud netypický. Nejedná se totiž o v současnosti tak oblíbené míšení žánrů a etnicky cizorodých prvků v rámci jedné skladby. To sice občas pozoruhodně dobře funguje, ale často se z toho stává až nudné klišé. I když: napadá mě, že i v repertoáru skupiny lze nalézt příklad takového přístupu: v třináctiminutové verzi staré anglické balady o Lordu Batemenovi, Saracény zajatém křižáckém rytíři, kterého vysvobodí arabská princezna, lze slyšet ledacos. Exotický námět je tady vítanou záminku k tomu, aby zde hudebníci uplatnili dovednost, se kterou ovládají i nástroje jako je oud nebo turecký ney. New Scorpion Band ovšem v zásadě respektuje původní hudební materiál a zcela jinak zpracovává lidovou baladu doloženou v 17. století a opět jinak viktoriánský popěvek z konce 19. století. V prvním případě kapela zní trochu jako renesanční consort, ve druhém jako šraml. V obou případech jde nicméně o invenční stylizaci, ve které virtuozita hráčů není zapírána, ale plně slouží celkovému vyznění. Jsem si vědom toho, že publicistický obrat, ve kterém se hovoří o neokázalé a služebné virtuozitě, je také svého druhu klišé, ale to, jak hudebníci z New Scorpion Band dokážou své party přednášet kultivovaně a zároveň neakademicky, je pozoruhodné a osvěžující.

Jak už bylo řečeno, soubor dosud vydal šest kompatních disků. Tři z nich mají svoje téma, tři další jsou jakýmsi průřezem obvyklým koncertním repertoárem skupiny. Protože soubor se nevyhýbá tomu, co bychom u nás označili jako výchovný koncert, dramaturgie jejich koncertů i disků není opomíjeným prvkem, ale je naopak něčím, co silně přispívá k celkovému vyznění a účinku. New Scorpion Band zatím nahrál obligátní vánoční album, další z disků je věnován písním a vojenským pochodům z dob napoleonských válek a třetí tématická nahrávka  je založena na písních od moře a z moře.

S ukázkami z repertoáru souboru se budeme moci seznámit ve čtyřech dílech seriálu o britské lidové hudbě, který bude na stanici ČRO 3 Vltava odvysílán v rámci projektu „Britský rok na Vltavě“ s měsíčním rozestupem od září do prosince tohoto roku. Jednotlivé části budou zařazeny do „Víkendové přílohy stanice Vltava“ – pořadu, který je na programu vždy v sobotu dopoledne od osmé do jedenácté hodiny.

Michal Hromek
(pro časopis “FOLK”, Říjen 2009)